Izraelští pivaři i pivovarníci hledí k Česku s obdivem

Průměrný obyvatel České republiky ročně vypije 160 litrů piva, tedy téměř jeden půllitr denně. Ve statistice jsou zahrnuti i například kojenci. Česko je tak v tomto ohledu světovou jedničkou. V některých koutech světa neskrývají zájem o českou pivní kulturu. Určitý obdiv nezapřou ani pivaři v Izraeli.

„Izraelci mají rádi sladká piva s velkým procentem alkoholu, ne ležáky jako vy v Česku. Pivo vnímáte jako jeden z nápojů. My si nedáváme pivo k obědu, ale jen když se jde ven s přáteli. Spotřeba piva doma je zanedbatelná ve srovnání s pivnicemi a bary,“ vysvětluje Gad Deviri, který zřejmě dobře ví, o čem mluví. Je totiž asi největším znalcem piva v Izraeli a zakladatelem hnutí malých pivovarů.

O izraelských pivařích začal povídat ve svém vlastním mikropivovaru, v němž vyrábí pivo se značkou Chechtající se Buddha. A jak to vypadá v izraelských pivnicích?

„Původně jsem byl účetní, později programátor. Pak jsem si řekl, že musím dělat něco pro potěšení duše. A tak jsem začal vařit pivo. Nakonec se z toho stala živnost. Můj táta se narodil v Bratislavě, takže pivo koluje i v mé krvi,“ podotýká Gad Deviri v pivním baru nedaleko přímořské kolonády v Tel Avivu. Majitel podniku Oren Abraši se přišel osobně pochlubit se zdejší specialitou, která pochází z malého pivovaru. Ty v Izraeli rostou jako houby po dešti.

Sládek Dima se chlubí Chechtajícím se Buddhou

„Abír je světlé, velmi silné pivo se 6,5 % alkoholu. Má silné chmelové aroma a připomíná anglická piva. Zakladatel pivovaru byl však z Německa, a tak je v Abíru cítit i tento vliv,“ dostává se mi vysvětlení.

V rámci práce na této reportáži už mám v sobě dostatek všemožných vlivů. Chechtající se Buddha, pivo vyráběné židovskými osadníky na Golanských výšinách, teď Abír. Takových dobrot, a přesto průměrný Izraelec ročně vypije 11krát méně piva než obyvatel České republiky.

„I když Izraelci vypijí pouze 14 litrů na osobu, vidíme tu trend pomalého zvyšování spotřeby. Asi se nedostaneme na 160 litrů, jako je v České republice. Když se však vyšplháme na 20 nebo 25 litrů na člověka, budu spokojený,“ popisuje Gad Deviri a připouští, že Česko se dohnat nedá. Vždyť ve spotřebě piva na hlavu vede Česká republika celosvětový žebříček!

Izraelský „Doktor Pivo“ Gad Deviri ve svém království

„České pivo má v Izraeli velmi dobrou reputaci. Dováží se sem Bernard, Prazdroj, Gambrinus, Krušovice, Starobrno, Staropramen a spousta dalších. Také tu máme řetězec tří hospod Malá Praha,“ nastiňuje Gad Deviri.

Ale to už navštěvujeme další podnik, který je pro naši ochutnávkovou výpravu jako dělaný. Jakmile si objednáte pivo, do kolonky k příslušnému druhu otisknou razítko. Jakmile dostanete pět razítek, dostanete šesté pivo zdarma.

Teď však přichází čas na změnu, tedy na Tančícího velblouda. Jaký je rozdíl mezi ním a většinou českých piv? „Tančící velbloud je něco úplně jiného než česká piva!“ ujišťuje Gad Deviri. „Vaše pivo je lehčí, můžeš ho vypít spoustu. Tančící velbloud je velmi těžký, hořký, sladký. Když piješ Kozla, Staropramen nebo Plzeň, tak bez problému zvládneš dva tři litry. Tančícího velblouda nevypiješ víc než litr.“

Návštěva pivního Salónu Abir rozhodně stojí za to!

Tak uvidíme.

„Pivo znali už staří Egypťané a Sumerové. Samozřejmě se nepodobalo tomu, jaké kupujeme v obchodech dnes. Byla to nakvašená kaše, která se pila stébly,“ říká pro Zápisník zahraničních zpravodajů znalec piva František Richter, spoluautor knihy Pivo jako křen.

Jako sládek a degustátor má za sebou i leckterou bizarní zkušenost s nejrůznějšími pivními experimenty, například s nejsilnějším pivem světa, které má 32 procent alkoholu a nese název Atomový tučňák. Co si myslí o zeleném nebo červeném pivu? A jak je možné, že označením „plzeňské pivo“ jsou označována i jiná než česká piva pocházející z Plzně? I to vysvětlil Vladimíru Krocovi v telefonickém rozhovoru, který si můžete poslechnout ze záznamu.

Spustit audio