Dejte hlas hlášce >> Dejte hlas hlášce >>

Děti barmských uprchlíků teskní po domově

Barmským dětem v Thajsku připomínají domov i tradiční písně jejich kmene - Foto: Robert Mikoláš

Barmským dětem v Thajsku připomínají domov i tradiční písně jejich kmeneFoto: Robert Mikoláš

Z Barmy ovládané vojenskou juntou uteklo v uplynulých letech přes sto tisíc lidí. Většina z nich našla útočiště v uprchlických táborech v sousedním Thajsku. Jedním z nich je i Ban Don Yang ležící v těžko přístupných horách přímo na barmsko-thajské hranici. Jeho obyvatelé živoří bez možnosti návratu a s nejasnými vyhlídkami na budoucnost. A to se pochopitelně odráží i na přáních a tužbách těch nejmenších – dětí.

Úzkým údolím v pohoří Tenasserim se rozléhá tklivá píseň. Slova věnovaná klukům a holkám a především jejich budoucnosti se nesou k modré obloze, stejně jako kouř ze stovek chatrčí rozesetých na okraji džungle. 

„Naučil jsem se ji tady v táboře Ban Don Yang, v centru zaměřeném na výchovu dětí. Kytara také pochází odtamtud, mám ji půjčenou. Chtěl bych mít svou vlastní. Třeba si ji někdy budu moci koupit,“ prozrazuje jedno z přání teprve třináctiletý Bísí. 

Barmští uprchlíci doufají, že se jim povede odejít do některé z demokratických zemí - Foto: Robert Mikoláš

Barmští uprchlíci doufají, že se jim povede odejít do některé z demokratických zemíFoto: Robert Mikoláš

Sedí na malém pódiu hned vedle komplexu, který pod jednou střechou ukrývá jídelnu i nemocnici. V obou je rušno od rána do večera, nejvíce však v odpoledních hodinách, kdy dětem skončí škola. Mnohé míří právě sem – najíst se, ale i na hřiště s houpačkami a skluzavkami. 

Za ta léta strávená v táboře se znají všechny, o kamarády není nouze. Bísí je však prý radši sám. „Chybí mi domov, moje vesnice, na kterou často myslím. Nejvíc vzpomínám na naše domácí zvířata, mezi kterými jsem si hrál a vyrůstal s nimi. Na slepice, prasata nebo krávy,“ svěřuje se. 

Místo máchání se v potoce, hraní nohejbalu nebo cvrnkání kuliček pod palmami se na kytaru učí skladby svého národa – Karenů , které líčí i tradiční způsob jejich života. A k němu chov dobytka neodmyslitelně patří. Zvířata navíc bývala jejich jediným majetkem, tedy dokud jim je vládní vojáci nesebrali nebo nepozabíjeli. 

Bísí by chtěl jednou stanout v čele celé vesnice a pomoct tak svému lidu k důstojnějšímu životu - Foto: Robert Mikoláš

Bísí by chtěl jednou stanout v čele celé vesnice a pomoct tak svému lidu k důstojnějšímu životuFoto: Robert Mikoláš

„Jsou hrozně užitečná. Prasata nám dávala maso, bez dobytka bychom zase těžko pěstovali rýži. Vzpomínám, jak táta vždy za pluh zapřáhnul krávu a oral. Takže když na ně myslím, vždy mám dobrý pocit,“ dodává Bísí, zatímco jeho prsty lehce kloužou po strunách. 

Jeho stále dětská duše evidentně svádí zápas s touhou stát se co nejdříve mužem. Do školy už také brzy přestane chodit, v Ban Don Yangu se totiž potýkají s velkým nedostatkem učitelů a střední škola tu neexistuje vůbec. Tábor samotný je obehnán ostnatým drátem, za který jeho obyvatelé nesmí. Pochopitelně s výjimkou těch šťastnějších, kteří získali azyl ve třetí zemi. 

Mnozí tady však žijí už deset let a nevěří, že se odtud někdy dostanou. A to se odráží i na snech a přáních dětí: „Až vyrostu, chtěl bych být lídrem vesnice. Chtěl bych se starat o všechny Kareny, kteří z Barmy utečou. A rád bych jim pomáhal, aby se měli lépe,“ říká Bísí a začíná opět hrát. Národní píseň o životě ve svobodném světě, beze strachu a ostnatých drátů. 


Zvětšit mapu: uprchlický tábor Ban Don Yang nedaleko města Sangklaburi, Thajsko
Autor:  Robert Mikoláš  (mir)
Pořad: Zápisník zahraničních zpravodajů  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace