Rok po ničivém zemětřesení je na Haiti stále těžké přežít

Potravinová pomoc OSN dorazila na Haiti (ilustrační foto)Foto: Pavel Polák

Přesně před rokem zasáhlo Haiti ničivé zemětřesení. Stovky tisíc lidí zemřely nebo ztratily střechu nad hlavou. 12. ledna 2010 se země nedaleko metropole Port-au-Prince otřásla nejsilněji za posledních 200 let. Ostrov pak v dalších dnech vyděsilo ještě více než 50 následných záchvěvů. Ani po roce však není v hlavním městě Haiti lépe.

Představte si širokou ulici, na jejíž chodnících stojí improvizované stánky. Většinou jde o krabici nebo bednu, na které prodávající nabízí své zboží. Někde je to ovoce, jinde nápoje nebo pečivo. To všechno v prachu, štiplavém kouři z výfuků projíždějících aut a místy zápachu z otevřených stok. Takhle vypadají ulice v centru Port-au-Prince rok po zemětřesení, které zabilo čtvrt miliónu lidí a další statisíce připravilo o střechu nad hlavou. 

Zeptejte se odhadem 30letého Carlose, jak se mu dneska vede. Asi ne překvapivě se dozvíte, že je tady život tvrdý. Vláda se o lid nestará a často není co jíst. To prý neznamená, že by se vláda o lidi starat vždy měla. Tady na Haiti však politici nejdřív slibují a potom zklamou. 

Mnoho Haiťanů i po roce od zemětřesení stále přebývá ve stanových táborechFoto: Pavel Polák

Carlos má tři dcery, a tak prodává vlastnoručně malované obrazy na ulici. Po pravdě řečeno, dost pochybné umělecké kvality. Jenže jinak se živit neumí a občasný výdělek zajišťuje rodině alespoň minimální živobytí. 

„Před zemětřesením jsem pracoval jako výběrčí daní,“ svěřuje se Carlos při předvádění svého zboží. „Teď není co vybírat, náš rodinný dům spadl, ale všichni naštěstí stačili vyběhnout a přežili.“ 

Rok po zemětřesení bydlí Carlos ve stanovém městě v centru Port-au-Prince. Naděje, že by pro rodinu znovu získal bydlení pod pevnou střechou, je prý minimální. „Dřív se nám vedlo líp. Ne jako ve Spojených státech, Francii nebo ve Španělsku, ale bylo alespoň co jíst. Teď bojujeme o přežití,“ vysvětluje Carlos. 

„Život je tady těžký,“ potvrzuje jeho slova Ahmed, Pařížan, který přiletěl pomoci příbuzným. „Média ve Francii i jinde ve světě vykreslují obraz Haiti, který ztěžuje cestu téhle země z bídy k prosperitě,“ říká Ahmed. 

Rozbořený dům po zemětřesení na Haiti, které se událo přesně před rokemFoto: Pavel Polák

Média možná obraz Haiti opravdu zjednodušují. Ale při procházce po tomhle městě je nemožné se ubránit přesvědčení, že se pohybujete v jedné obrovské chudinské čtvrti bez konce. Místní toho v každém případě využívají. Když vidí, že jste cizinec a chcete si něco koupit, snaží se vás bez výjimky obrat a řeknou si o několikanásobek běžné ceny. 

Nevládní organizace a vlády bohatých zemí sem poslaly údajně stovky miliónů dolarů nebo to alespoň prohlašují. V hotelu, kde přespávám, je v každém případě vidět hodně profesionálních humanitárních pracovníků. V ulicích města však není jejich snažení ani rok po ničivém zemětřesení znát. 

Telefon funguje jenom někdy, internetové připojení je pomalé a vypadává, nefunguje ani doprava. Situace na Haiti rok po devastujícím zemětřesení není vůbec růžová. „Něco takového jsem nezažil snad od Bagdádu, kde jsem byl po válce v roce 2004,“ shrnuje Vít Pohanka své zážitky z haitské metropole. Jací jsou vlastně Haiťané, jak se vyrovnávají s žalostnou situací své země a co na nich zpravodaj Českého rozhlasu v Severní Americe obdivuje, prozradil v rozhovoru posluchačům Zápisníku zahraničních zpravodajů. 

Zvětšit mapu: Port-au-Prince, hlavní město Haiti