Fialová koupelna se soudruhům z NDR moc nepovedla
Kdysi stačilo říct Bartolomějská a každý věděl, že je řeč o státní bezpečnosti. Němci zase používali v dobách studené války označení Pankow jako synonymum pro sídlo východoněmecké vlády. V této berlínská čtvrti bydlela naprostá většina prominentů komunistického režimu. Z malého zámečku někdejší pruské královny Alžběty Kristýny si nejprve udělali prezidentské sídlo a o něco později zámeckou rezidenci pro soudružské návštěvy ze zahraničí.
Na Pankow k Erichu Honeckerovi mířil vzkaz Udo Lindenberga poté, co východoněmecké úřady zakázaly populárnímu západoněmeckému rockerovi vystoupení v NDR. Píseň Zvláštní vlak na Pankow se držela týdny na čele hitparády. Na Pankowě bydlím, a tak jsem si návštěvu sídla někdejších funkcionářů nemohla nechat ujít.
V zámeckém parku se prohánějí děti, důchodkyně venčí psy.„Tehdy to bylo samozřejmě celé uzavřené, nebylo vidět vůbec nic,“ vzpomíná jedna z nich. Samotný rokokový zámek Schönhausen není nijak úchvatným stavením. Mezi někdejšími pruskými zámky je spíše popelkou.
„To, že první východoněmecký prezident Wilhelm Pieck začal užívat od roku 1949 právě toto sídlo, má dva důvody. Jednak nebyl po válce zničený a pak pruská královská rodina nebyla vnímána ani komunisty nijak negativně,“ vysvětluje mi kastelán Jörg Kirschstein.
Jsme v pracovně, kde úřadoval dělnický prezident 11 let. „V roce 1958 tu Pieck jmenoval Mielkeho šéfem obávané Stasi a ministryně spravedlnosti Hilde Benjaminová tu zase slavila narozeniny,“ vzpomíná kastelán na vybrané činovníky, kteří prošli těmito pokoji.
Zajímavé je, že výzdoba se nenese v duchu socialistického nevkusu. „Autorem návrhu byl architekt Kurt Liebknecht, synovec Karla Liebknechta, a veškerý nábytek je velmi kvalitní – z ořechu. Vždyť také tehdy stál 600 tisíc marek,“ zdůrazňuje Jörg Kirschstein.
Přesto se Schönhausen poničení neubránil. Největší zásah potkal mramorový sál. Pieck si usmyslel, že právě v něm bude mít domácí kino, a nechal mramor potřít barvami, které dnes restaurátoři odstraňují pomalu, těžko a za velké peníze.
Když se komunističtí vládci odstěhovali do nové budovy Státní rady, zrodil se nápad udělat z Schönhausenu rezidenci pro zahraniční státníky. „Ve velkém se připravovala návštěva íránského šáha. Byla vyklizena také Pieckova pracovna, zařizovaly se prostory pro jeho choť, ale nakonec v Íránu vypukly nepokoje, šáh byl svržen a k návštěvě už nedošlo,“ vysvětluje můj průvodce.
„Zato Brežněv tu byl často – celkem pětkrát. Také Ceausesku, Arafat. Poslední státní návštěvou byl Michail Gorbačov se ženou Raisou u příležitosti 40 výročí vzniku NDR,“ vyjmenovává kastelán některé z nocležníků. Hosty z Československa nemůžeme v archivním seznamu vypátrat.
„Když v roce 1965 budovali apartmán pro hosty, uvažovalo se jen o mužských státních návštěvách. Proto byla pánská ložnice mnohem větší než dámská. Když měla přijet Indíra Ghándíová, vyvstala otázka, kam indickou prezidentku uložit. Zda do malé dámské ložnice, nebo do větší pánské. Dodnes nevíme, kde nakonec spala. Podle někdejšího východoněmeckého šéfa protokolu v pánské ložnici, ale hospodář nám naopak řekl, že spala v rezidenci berlínského magistrátu v ulici Pod Lipami,“ vypráví Jörg Kirschstein.
Jak se tak dívám kolem sebe na malé místnosti se spartánským zařízením nebo nevkusnou koupelnu s fialovými dlaždicemi, říkám si, že dnes nabízí větší pohodlí každý čtyřhvězdičkový hotel.
