Německý ministr dopravy vytáhl do boje proti anglicismům
Kam až paměť sahá, bojuje český jazyk s cizími výrazy. Po přívalu germanismů a rusismů jsme se definitivně ocitli v období poznamenaném invazí anglicismů. A zatímco my bychom měli být na podobné nálety na mateřský jazyk už zvyklí, pro sousední Německo je to poměrně nový jev.
„Vítejte na palubě. Boardrestaurant najdete na konci vlaku. A za chvílí vám zkontrolujeme tickety,“ oznamuje univerzální hlas při každé jízdě německými dráhami. A zatímco v češtině pěkně zdomácněly takzvané ajznboňácké výrazy jako šraňky, mašinfíra, šíbovat nebo třeba vechtrovna, v němčině dnes už na Speisewagen nenarazíte. Nahradil ho právě Boardrestaurant.
Ne každému se to líbí. Ministr dopravy Peter Ramsauer před časem, podobně jako čeští obroditelé v 19. století, vytáhl do boje za záchranu mateřštiny.
„Je pravda, že v němčině máme stále více anglických slov. Především pokud jde o počítače, mobily a moderní technologie. A také sportovní terminologii,“ říká mi učitel německého jazyka Veit Magdon z gymnázia v Pirně. Právě sport byl jednou z prvních oblastí, kudy angličtina do němčiny infiltrovala. A mimochodem i v češtině se v minulosti některé názvy psaly anglicky, ale četly se česky. Říkalo se například „v závodě sidecarů“ nebo „rozhodčí na linách“.
Od 60. let minulého století angličtina zaútočila prostřednictvím popmusic. Německo však dlouho vzdorovalo. Jeden z nejpopulárnější programů se jmenoval Musikladen a také v názvech místních skupin se udržovala německá jména jako Kraftwerk nebo Rammstein. Frontálním útokem angličtiny na všechny světové jazyky se stal moderní věk počítačů a internetu. Svět se rázem smrsknul do jedné obrazovky a v ní se komunikovalo převážně anglicky.
„Když studenti mluví o esemeskách nebo noteboocích, nikdy je nenutím používat německá slova. Často ani neexistují. Problém je ovšem někdy při psaní. Jak napíšete chatování, e-mailování, e-mail…?“ říká k tomu Veit Magdon. „Nic špatného na tom nevidím. Používání slovíček jako Boardingscard mně osobně vůbec nevadí.“
Ministr Ramsauer je ovšem jiného názoru. Na jeho úřadě se místo laptopu musí používat přenosný počítač, místo ticketu obyčejný lístek. Vyzval své kolegy, aby ho v boji proti anglicismům podpořili. Uvidíme, zda se avizovaný comeback vytlačované němčiny podaří.
Říká se, že nic netrvá věčně. V Evropě kdysi vládla francouzština. Byla to řeč králů a šlechty, za napoleonského období téměř evropský úřední jazyk. Nebo ruština. Po desetiletí povinný jazyk, z kterého si dnes většina pamatuje jen útržky. S angličtinou, jak se zdá, ale bude těžší pořízení.
„Angličtina podle mne zůstane jazykem, kterým se lidé budou celosvětově dorozumívat,“ soudí gymnaziální profesor Veit Magdon. Nezabrání tomu zřejmě ani zastánci čistoty Goethova jazyka. A kdoví, zda němečtí studenti vůbec budou schopni číst Goetha. „Problém s tím mají už dnes. Většinou nerozumí ani jazyku ani obsahu,“ stýská si Veit Magdon.
Zřejmě ani ministerské příkazy a zákazy nedocílí toho, aby mladým kdysi tak rozšířené Utrpení mladého Werthera připadalo cool nebo trendy.
