V Americe si můžete zalétat i bez křídel

Já si létám, já se vznáším, mohl si před časem prozpěvovat severoamerický zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka. A byla by to pravda, přestože neseděl v žádném letadle, vznášedle, balónu ani rogalu nebo větroni. Nezvyklý zážitek si odnesl z jedinečného zařízení, které pracovně nazval „větrný tunel“. Jezdí do něj trénovat parašutisti z celého světa.

Představte si kolmý válec z plexiskla o průměru asi 5 metrů. Působí tak trochu jako obří akvárium. Uvnitř jsem já a na vlastní kůži zažívám zvláštní pocit. Neviditelná, ale velmi citelná síla vzduchu proudícího obrovskou rychlostí mne ve vodorovné poloze nadnáší a udržuje několik desítek centimetrů nad povrchem.

Kvůli hluku se samozřejmě nedá mluvit. Instruktor dává ustálenými posunky najevo, co po mně chce. Když natáhnu nohy a pokrčím ruce, pohybuji se pomalu dopředu. Když naopak nohy pokrčím a ruce natáhnu, vzdaluji se dozadu. Malá změna polohy pánve a vichr mne vynáší dva metry do výšky. Když se zase prohnu jako luk, klesám pozvolna k ocelové síti, která tvoří dno pomyslného akvária. Něco takového jsem opravdu ještě nikdy neviděl ani nezažil.

Pak nacvičujeme obraty ve vodorovné poloze o 90, 180 a pak 360 stupňů. „Pomocí vrtulí jsme schopni vytvořit vítr o síle velmi podobné síle větru při volném pádu. Takže v tunelu nás to začne nadlehčovat a jsme pak schopni létat,“ vysvětluje mi Pavol Rovňan, Slovák ze Zvolena, instruktor společnosti Paraclete XP, která tunel provozuje nedaleko města Fayettville v Severní Karolíně.

Vít Pohanka si pohyb v proudícím vzduchu patřičně užíval

„Tento tunel je výjimečný svými rozměry a samozřejmě také silou,“ přitaká Eva Malínská, profesionální parašutistka původem z Tábora. „Ve Státech je nejlepší. Ve světě je myslím jeden srovnatelný v Dubaji.“

A proto se sem sjíždějí špičkoví sportovní parašutisté z celého světa, aby si tady relativně levně mohli nacvičovat a slaďovat sestavy a figury, se kterými pak soutěží při klasickém seskoku z letadla. A nejen oni. Nedaleko je Fort Bragg, jedna z největších vojenských základen ve Spojených státech, kde sídlí mimo jiné speciální jednotky česky hovorově zvané paragáni.

<p><iframe title="YouTube video player" width="610" height="373" src="https://www.youtube.com/embed/hqQ86hhE3Wc" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>

„Učí se, jak létat s kompletní výstrojí,“ vysvětluje mi Pavol a do tunelu mezitím vstupují 3 postavy. Koordinovaně krouží v jakémsi polosedu pololehu asi metr nad povrchem. Pak mění polohu a vítr je jednoho po druhém vynáší až skoro 20 metrů vysoko ke stropu větrného tunelu. Pak znovu mění polohu a propadají se dolů, kde se nějakým způsobem dokážou zastavit těsně nad povrchem.

Jsou to na první pohled profíci a podívaná na ně mi připadá skoro neskutečná. Přesto je to jenom příprava, která se nedá srovnat s tím, co člověk zažije při skutečném seskoku z letadla ve výšce kolem 4 kilometrů.

Vít Pohanka absolvoval už několik lekcí seskoku padákem

„Hlava říká, nedělej to, je tam hrozně velká hloubka, bude to sebevražda. Ovšem jakmile dokážeš opustit letadlo, dostaví se chvíle absolutní spokojenosti, štěstí – příval endorfinů. Je to jako droga. Když přistaneš, budeš běhat po přistávací ploše jako kuře bez hlavy. Z toho pocitu mám i teď husí kůži, jenom když na to myslím. Nedá se to popsat, musíš zkrátka vyskočit,“ popisuje nadšeně Pavol.

A protože už mám několik seskoků za sebou, mohl bych se pod jeho slova podepsat. Stejně jako on cítím příjemné mrazení, které obvykle pociťujeme při prožitku něčeho krásného nebo při pozdější vzpomínce. Větrný tunel je skvělý, i tak se však těším na víkend a skutečný, pořádný seskok z letadla do volného prostoru.


Zvětšit mapu: větrný tunel u města Fayetteville, Severní Karolina, USA

autor: vpo
Spustit audio