Brazilský Montmartre je líhní talentovaných hudebníků
V Evropě se za brazilskou hudbu považuje hlavně samba, a to především díky známému karnevalu v Riu de Janeiru. Hudebních stylů tam však znají spoustu. Snad všechny z nich se dají zažít na jednom místě v Riu – v líhni nových hudebních talentů, bohémské čtvrti Lapa.
Lapa je neobyčejné místo. Ve dne tu lidé obdivují architekturu – asi nejhezčí domy v koloniálním stylu, co v Riu jsou – nebo monumenty. Třeba bílé oblouky akvaduktu, po němž dnes do čtvrti Santa Teresa jezdí jediná tramvajová linka, která v Riu zbyla. Nebo betonovou katedrálu, co vypadá spíš jako kosmická loď. A schody, které svérázný výtvarník Selarón oblepuje kachlíky z celého světa.
V noci je tu ovšem úplně jiný život. Je úterý, už skoro půlnoc. Sedím v hudebním klubu Semente hned u akvaduktu. O víkendových večerech je tu k prasknutí, dnes je tu však volněji. Semente znamená semeno a hudební klub toto jméno nedostal náhodou. Právě tady totiž klíčí nové skupiny a líhnou se nové talenty. A dokonce tu i rovnou skládají.
Své nové skladby tu dnes hrají tři muzikanti – Tiago Amud, Edu Kneip a Sérgio Krakowski. Pro všechny Lapa mnoho znamená. I pro zpěváka a kytaristu Tiaga: „Je neobyčejná, protože nikdy nevíš, co se tu v noci stane. Všechno se mění každou noc.“
„Třeba si pečlivě připravíš vystoupení, koncepci, pak přijdeš a ono je všechno úplně jinak. Ve chvilce se musíš přizpůsobit. A někdy to je tak, že to nakonec vyjde daleko líp, než jsi čekal. Jako dnes,“ přibližuje mladý hudebník. Tiagovo trio se dnes vrátilo po roce. Dřív tu hráli každé úterý.
Čím tahle čtvrť tak oslovuje? Tiago jmenuje dva – jak říká – brazilské hrdiny. „Heitora Villa-Lobose a Manuela Bandeiru. První je velký muzikant, druhý básník. Oba se tu scházeli. V bohémské čtvrti se stal slavným také údajný vrah, syn otroků, který tu vystupoval jako transvestita Madam Satan.
Tiago má k této čtvrti respekt. Nelíbí se mu například, že se tu potulují divné existence nebo že se ve čtvrti otevřeně prodávají drogy. Zlepšilo se to, ale k ideálu to má daleko, říká. Mnoho lidí si ovšem myslí, že to k Lapě patří.
Produkce pro dnešek skončila. I když možná že ne. Právě se ve světle oblouků akvaduktu blíží bratři Caldiové, nové hudební hvězdy čtvrti Lapa. Jdou z jiného klubu. Marcelo se táhne s akordeonem, starší Alexandre si nese saxofon.
„V Lapě se scházejí všichni – bohatí, chudí, potkávají se tu nové kulturní směry – hlavně hudební. Samba, choro, rock a mnoho dalších,“ říká mi Alexandre. „Je to tu demokratické. Kulturní a bohémské místo.“
A Marcelo se přidává: „Zrodili se tu velcí interpreti samby. Lapa zažila celou historii brazilské hudby a dnes tomu není jinak. Populární brazilská hudba prošla krizí, ale v posledních letech opět ožívá – samba, choro, forró… Lapa je taková kolébka brazilské hudby.“
Oba bratři hrají spolu se spoustou dalších muzikantů stylem, který má souhrnné označení MPB – tedy brazilská populární hudba. „Je to tu jako laboratoř – scházíme se tu a experimentujeme. Třeba v klubu Lapinha nebo tady v Semente. Můžeme hrát vlastní hudbu, ale přidáváme se i k ostatním. Samozřejmě máme v repertoáru také standardy, které všichni znají a ke kterým máme respekt,“ popisuje první z bratrů.
Marcelo i Alexandre by mohli mít nos nahoru, ale není to tak. Jsou hrdí, že tu můžou hrát, a zároveň mají před tímto bohémským a kulturním místem velkou pokoru.
