Oko pouště Atacama sleduje nejvzdálenější galaxie
Jestli rádi pozorujete hvězdnou oblohu, rozhodně by vaší pozornosti na cestách po světě neměla uniknout observatoř Paranal, která je jednou z největších na světě. Leží v chilské poušti Atacama a kromě jedinečných pohledů na oblohu nabízí i řadu dalších zajímavostí. Najdete ji totiž v regionu, kde na některých místech neexistuje vůbec žádný život a kde je obloha údajně nejmodřejší na celém světě.
Na chilskou observatoř Paranal se dostanete po silnici, která se vine mezi skálami, štěrkem a kamennými poli bez jediné rostlinky. Cesta z civilizace trvá asi dvě hodiny, protože nejbližší město Antofagasta je vzdáleno 120 kilometrů.
K observatoři nás pouští veze místní fotograf Glenn, který vyrostl v táboře u jednoho z nedalekých dolů na měď, kterými je Atacama proslulá. Potvrzuje, že některá místa v okolí jsou opravdu úplně pustá: „Nejsou tady žádná zvířata, rostliny a vlastně vůbec žádné biologické formy života, včetně těch nejmenších.“
Hudba, která v autě hraje, nezní zrovna jako chilská, a tak se zajímám, o jaké písně jde. Glenn si ji prý přivezl nedávno z Izraele, kde zjišťoval, jak se dá v poušti příjemněji žít. „Vyrazil jsem do Izraele se skupinou obyvatel místního pouštního města Sierra Gorda, kteří se jeli od Izraelců učit, jak se dá kultivovat pouští půda,“ vypráví.
„Zjišťovali, jak se dá půda zavlažovat, aby se na ní dalo něco pěstovat. Jel jsem s nimi jako fotograf a tuhle hudbu jsem si přivezl proto, že mi Chile připomínala. Život tam a tady je si totiž hodně podobný,“ myslí si Glenn.
Přestože leží Paranal pouze 12 kilometrů od pobřeží Tichého oceánu, jde o jedno z nejsušších míst na světě. V některých částech této pouště neprší stovky a dokonce tisíce let a najdete tu i oblasti, kde nebyly zaznamenány žádné srážky, kam až lidská paměť sahá.
Také na Paranalu prší minimálně, potvrzuje jeden ze tří českých astronomů, kteří v Chile a na Paranalu pracují, Petr Kabath. „Prší tu málo. Déšť jsem tu sice zažil, ale neprší tady jako v Čechách. Po spoustu dní je počasí velice dobré pro pozorování. Běžně je tu i tři sta nocí jasno, bez obláčku,“ přibližuje.
Díky tomu je tu ideálně nízká – pouze 6procentní – vlhkost vzduchu a stabilní atmosféra, což je pro pozorování hvězd a vzdálených galaxií důležité. „V Čechách hvězdy blikají, protože atmosféra je nestabilní. Tady na Paranalu však vidíte nádherně jasný obraz hvězdy,“ vysvětluje český astronom.
Paranal navíc leží daleko od civilizace, ve výšce 2600 metrů nad mořem, takže tu neexistuje prakticky žádné světelné znečištění. Pohled na hvězdy neničí ani prach ze silnic. Právě proto tady stojí čtyři osmimetrové dalekohledy, známé pod společným názvem Very Large Telescope, tedy Velmi velký dalekohled.
„Umožňuje lidem objevovat planety mimo sluneční soustavu. Na to se specializuje především jeden z dalekohledů o průměru 3,6 metru, který je nejdokonalejším ,hledačem‘ takovýchto planet. Objevil jich už několik stovek a teď se pátrá po ještě menších planetách podobných Zemi,“ upřesňuje astronom Jan Palouš, který Českou republiku zastupuje v radě Evropské jižní observatoře.
Život na observatoři je zajímavý, ale není rozhodně idylický. Prakticky všechno se na Paranal musí dovážet, včetně vody, a každý proto musí hlásit jakýkoliv únik vody i každý kapající kohoutek. Kvůli nadmořské výšce je tu zakázán alkohol a venku se v noci nesmí svítit, a to ani v jedoucích autech, upozorňuje Petr Kabath.
„Když jsou zapnuta dálková světla a auto jede nahoru ve stejném směru, jakým se dívá dalekohled, pak jsou reflektory vidět. Vzdálené galaxie jsou totiž tak slabě viditelné objekty, že potřebujete každý jejich foton, aby byly vůbec viditelné,“ vysvětluje český astronom.
I přes tato omezení je však observatoř Paranal astronomickým rájem, kam se odborníci z celého světa s nadšením vracejí.
