Pavel Novák: Už nás prohlédli i Belgičané
Když se jednou nějaký národ dostane do určité společenské škatulky, těžko se mu z ní dostává ven. Italové asi budou stěží ostatním vyvracet, že nejsou vznětliví, Rusové se těžko zbaví nálepky falešné velkopanskosti a Němcům asi už nikdo neodpáře představu o jejich až do krajnosti dovedené preciznosti. A tak mne zarazilo, že Češi se v očích Belgičanů stali špindíry, kteří po sobě neuklízejí.
Přihodilo se mi to cestou po dálnici ve vlámské části Belgie. Když jsem na pumpě natankoval, chtěl jsem si jít koupit kávu do vedle stojícího motorestu. Místo cedule s nabídkou odpoledních zákusků nebo oznámením, co je právě v akci a co bych si měl rozhodně dát, mne do očí udeřilo upozornění ve čtyřech jazycích.
Morální ránu do hlavy jsem dostal hned několikrát, protože jsem třem z nich rozuměl. Stálo tam: Chovejte se jako doma! Odpadky vyhazujte do koše. Mnohokrát děkujeme. Vzkaz byl určen Polákům, Rumunům, Slovákům a nám Čechům. Pod plakátem byla podepsaná vláda vlámského regionu.
Stál jsem chvíli v rozpacích a nevěděl, jestli se nečervenám a jestli si vůbec mám jít tu kávu koupit. Třeba na mně i jen podle mého přízvuku v nizozemštině poznají, že jsem z Východu. Hanba mne fackovala z obou stran. A to jsem přihrádku na odpadky vyprázdnil ještě na předchozí pumpě pěkně do koše na parkovišti. Tohle tedy nebylo pěkné entrée do motorestu.
Asi jsme se u jinak velmi na pořádek dbalých Vlámů příliš dobře neuvedli. Ležérním Valonům by nejspíš nějaký ten odhozený cigaretový špaček nebo odložená plechovka nevadily. Přál bych vám vidět, jak to vypadá po slunečném víkendu v bruselských parcích. Jak to těm lidem z ruky vypadlo, tak to tam nechali.
Jenže Vlámové jsou jiní. A jsou také více vnímaví na jiné jazyky. Mohli tak asi dobře rozpoznat, kdo jim to u nich doma dělá nepořádek. Apelem na odhazování odpadků do koše neoslovili třeba Maďary nebo Litevce.
Nálepku špindírů a nepořádníků dali – tedy alespoň vládní úředníci, kteří ceduli navrhli – nám, našim dvěma slovanským sousedům a Rumunům. Asi mají s řidiči malých i velkých vozidel a s jejich osazenstvem z těchto zemí špatné zkušenosti.
Tak už se to o nás ví i v Belgii, povzdychl jsem si, když jsem si masochisticky tu zostuzující ceduli fotil. Ještěže tvůrci toho plakátu byli natolik taktní, že ke každé výzvě nedali třeba vlaječku nebo mezinárodní poznávací značku.
Takto ty nápisy preventivně dávají políček jen nám – čtyřem východoevropským národům. Kdo nezná naše jazyky, přejde ceduli bez povšimnutí. Není na ní žádný překlad do nizozemštiny ani francouzštiny. Asi v nich takové výzvy nejsou třeba.
