Nejkrásnějším americkým veteránem se stala tatrovka
Z bodu A do bodu B se můžete dostat různě. Rychle, nebo pomalu, více, nebo méně spolehlivě, v nepohodlí, nebo naopak přepychově jako v bavlnce. A pak můžete cestovat stylově. Jako třeba milovníci starých vozů Tatra. Věřte, nebo nevěřte, pár se jich najde i na amerických silnicích.
Chvilku trvá, než se motor zahřeje. Ale za chvilku z parkoviště českého velvyslanectví ve Washingtonu vyjíždí nablýskaná stříbřitá krasavice – elegantní Tatra 87, zkráceně osmička. Mistrovské dílo legendárního konstruktéra kopřivnické Tatrovky Hanse Ledwinky.
Mezi její vlastníky patří mimochodem také nejpopulárnější americký bavič-moderátor Jay Leno, který ji zařadil do své rozsáhlé a věhlasné sbírky. Kdysi v ní údajně jezdil i nositel Nobelovy ceny za literaturu John Steinbeck. Mně ji ve Washingtonu předvedl emigrant Ivo Slezák, původem ze Šternberka.
„Chtěli jsme mít něco z domova. Do Ameriky jsme přišli v roce 1969, a když jsem byl poprvé po 20 letech v květnu 1989 v Československu, dovezl jsem si odtamtud šest set trojku. Od té doby moje sbírka roste,“ říká. A nutno dodat, že docela úctyhodně.
„Mám čtyři vozy – osmičku, tatraplán, šest set trojku a šest set třináctku,“ vypočítává své tatrovky Ivo Slezák. Bývaly časy, kdy vozy této značky představovaly jeden ze symbolů moci komunistických papalášů. I tady v Americe se prý stane, že na to někdo dělá narážky, ale bývá to naprostá výjimka.
Laici u starších tater nejčastěji obdivují jejich ladné zaoblené tvary a interiér. Experti a mechanici-fajnšmekři zase originální řešení a provedení motoru. Tak třeba Paul Greenstein z Kalifornie si tatry zamiloval už jako -náctiletý:
„Když mi bylo asi šestnáct, viděl jsem knížku s vojenskými náklaďáky. Byla tam i tatrovka a přišla mi jako nejskvělejší auto, které jsem kdy viděl. Otec je Čech, a tak jsem se ho na ty auťáky zeptal. Řekl mi, že se dělaly v Československu a že můj dědeček jedno z nich měl. Od té doby jsem byl do tater zamilovaný,“ vypráví.
Mnohem později si Paul spolu s přítelkyní Dydií DeLyserovou pořídil Tatru 87 z roku 1941. Renovovali ji a udělali tatrovkám v Americe obrovskou reklamu. To když loni vyhráli anketu listu New York Times o nejkrásnějšího veterána roku.
„Zavolala nám Paulova sestra a navrhla, abychom se soutěže zúčastnili. Tenkrát jsme zrovna dokončili renovaci naší osmičky. Paul ji poslechl, i když nás ani ve snu nenapadlo, že bychom mohli vyhrát. Nikdy předtím jsme nic nevyhráli,“ líčí Dydia a s Paulem mi pak s pochopitelnou hrdostí ukazují trofej.
Staré tarovky prý jsou něčím, co si podobnou poctu zasluhuje. „Hlavně když je srovnáte s americkými auty. Tatry představují neuvěřitelně vyspělou mechaniku a kreativní myšlení konstruktérů,“ myslí si Paul Greenstein. „Neptali se, co se bude nejlíp prodávat. Snažili se udělat dokonalé auto. Řekli si, jak by mělo vypadat, a prostě ho postavili,“ shrnuje.
Tatrovky jsou samozřejmě na amerických silnicích naprosto ojedinělou kuriozitou. V sousední Kanadě však žije muž, kterého inspirovaly nejenom tyhle výjimečné vozy, ale také to, co na nich dokázali moravští cestovatelé Zikmund a Hanzelka. Ve své tatrovce projel Ameriku doslova křížem krážem a její kola namočil ve třech oceánech. Tenhle příběh si však nechám na příště.