Lékaři v Burkině Faso stále bojují s místními šamany
Pokud máte nemocné oči, zamíříte v našich zeměpisných šířkách pravděpodobně ke specializovanému lékaři. Průměrný obyvatel západoafrické Burkiny Faso si s podobným problémem však zajde spíš k léčiteli. Právě souboj s tradiční medicínou je jednou z věcí, které musí mimo jiné zvládat lékaři v této chudé zemi. I přesto se tam podařilo vybudovat moderní oční kliniku.
Zorgo má velkou výhodu, vede sem totiž dobrá asfaltová silnice. Možná i proto tu stojí jediná samostatná oční klinika v zemi. Ti, kdo tu pracují, musí zvládat i skutečnost, že většina pacientů neumí číst. A tak místní zdravotníci při kontrolách zraku používají speciální tabuli s jednoduchými znaky místo písmen.
Návštěva lékaře je pro zdejší obyvatele společenskou událostí. Berou si na ni nejlepší šaty a v čekárně bývá veselo. Dostupnost odborné oční péče je v Burkině Faso klíčová. Lidé tu často oslepnou zbytečně, třeba kvůli pozdě objevenému šedému zákalu. U dětí bývá zase na vině zanedbaná péče po úrazu nebo neléčené záněty.
Kvůli nim přijde o levé oko i dvouletý Oumarrou. Zastihla jsem ho, když seděl na klíně své maminky a lékař jim sděloval smutnou diagnózu. „Šli jsme s ním k našemu doktorovi, ale moc si nevěděl rady. Doporučil nám jít raději do Zorga. Když jsme sem dorazili, tak nám řekli, že je pozdě, že už má oko úplně zničené,“ vysvětluje chlapcova matka Balquina Sanna.
Jedním z největších protivníků zdejších lékařů jsou místní léčitelé. Tradiční medicína je v Burkině Faso věc, na kterou se spoléhá většina lidí. Své zkušenosti s ní má i Lassane Kouanda. Trvalo přes rok, než pochopil, že šaman jeho synovi Bourimovi nepomůže.
„Připravil mu lék a ten mu pak dal do očí. Říkal, že se za tři dny uzdraví. Bourimovi se vždycky na chvíli ulevilo, ale pak se nemoc vrátila,“ popisuje otec. Chlapec měl však štěstí. V očích má jen infekci a ta se dá poměrně snadno léčit. Šestiletému Bourimovi tak snad už brzy přestanou nekontrolovatelně slzet oči a bude se moci zase vrátit do školy.
Podobných konzultací, jako byla ta Bourimova, provedou ročně na oční klinice v Zorgu asi 15 tisíc. Lékaři to tu však nemají jednoduché. Kromě až 50stupňových veder jim práci komplikují i časté výpadky elektrického proudu. To trápí i vedoucího kliniky Elího Bagbilu.
„Je dost obtížné pracovat v takových podmínkách, komplikuje nám to i skladování materiálu potřebného k operacím. Pomohlo by nám, kdybychom si mohli dovolit koupit stabilizátor napětí. Je pro nás však zatím příliš drahý,“ říká.
Osobně jsem se mohla přesvědčit, že si nevymýšlí. Během mé odpolední návštěvy vypadával proud snad každých pět minut. Stabilizátor napětí by vyšel asi na 20 tisíc eur. Bez přispění některé z humanitárních organizací si ho však oční klinika nebude moci dovolit.
