Lucemburský Echternach roztančili poutníci

Oslavovat světce hromadným tancem kolem místa jeho posledního spočinutí není právě rituál, který by byl v katolické církvi běžný. Na svaté se pějí chvalozpěvy nebo se prosí o pomoc v modlitbách. Patrona lucemburského města Echternach, svatého Willibrorda, který obracel na víru obyvatele Porýní a dnešního Nizozemska, uctívají lidé z lucembursko-německého pomezí tanečním procesím v rytmu polky. Několik tisíc lidí poskakuje v pětistupech kolem zdejší románské baziliky.

Á krok, á krok, á dopředu, dopředu, vlevo, vpravo, skok a skok. A tak dále, pořád stejně. Poskakují mladí, staří, školáci i důchodci – ve skupinkách, v pětistupech. Mají mezi sebou mezery na roztažení bílého poutního šátku a skoro všichni jsou oblečeni tradičně v tmavé sukni nebo kalhotách a bílé košili případně tričku.

Letos takto ulicemi Echternachu tančilo přes 9 tisíc poutníků. S nimi šli členové kapel stále dokola hrajících melodii lidové písničky z moselského údolí. A také kněží a biskupové, kteří také stále dokola prosili svatého Willibrorda o přímluvu za nás hříšné tady na Zemi u těch tam nahoře. Celkem procházelo kolem románské baziliky 12231 poutníků.

Dámy Viviane, Margo a Janny patří do skupinky echternachských žen, které tančily mezi prvními. Nedovedou si prý představit, že by na letnicovém procesí chyběly. Vždyť se účastní každý rok už od svých 3 nebo 4 let.

Obyvatelé Echternachu by neradi viděli, aby se ryze duchovní pouť proměnila v pouhou turistickou atrakci

Učitel střední školy v německém Gillenfeldu Stefan Becker vyšel se skupinou žáků předchozí den v půl jedenácté v noci, aby do rána urazili 60 kilometrů do Echternachu a zúčastnili se procesí. Prošli pískovcovým městem zvaným lucemburské Švýcarsko a v osm ráno byli před bazilikou svatého Willibrorda.

Pro žáky je to část jejich výuky historie, a jak říká pan učitel, je to také zábava. Ovšem tím, že museli ujít v noci pěšky skoro 70 kilometrů, jde o docela těžce zaplacenou omluvenku z vyučování.

Anglický tanec, nebo pohanský rituál?

Odkud se vlastně vzalo toto poskakující, roztančené procesí, tak odlišné od obyčejného nošení monstrancí a zpívání táhlých náboženských písní, které k příliš rychlému kroku nevybízejí. Rytmus, kterým se poutníci v Echternachu pohybují, je polka. Sice hodně utahaná, ale je to ona.

Poutníci nechávají u hrobu patrona Echternachu, svatého Willibrorda, na památku peníze

Podle diecézního historika Alexe Langiniho je možné, že taneční oslavu Boha vymyslel ještě za svého života sám svatý Willibrord, který mohl takové praktiky vidět v jižní Anglii, a snažil se je na přelomu 7. a 8. století zavést také v klášteře v Echternachu.

„Jiná možnost je, že šlo o pohanské tance, které se začlenily do křesťanské liturgie. Přesně podle doporučení papeže Řehoře Velikého, který říkal, že vše, co není neslučitelné s vírou, je dobré zkusit integrovat do křesťanství,“ nabízí alternativní klíč k původu procesí historik.

<p><iframe width="610" height="487" src="https://www.youtube.com/embed/boQHxxO2JsE" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>

V 11. století byly poutě k hrobu svatého Willibrorda pro poddané zdejšího opatství povinné. Lidé ze 150 vesnic museli vždy o svátku Letnic, 50 dnů po Velikonocích, putovat do Echternachu.

„Tehdy někdo vymyslel, že tak velké množství lidí nemůže do města přijít v jeden den, a tak se lidé u hrobu klaněli postupně v neděli, v pondělí i v úterý. Dnes z toho zbylo už jen úterý,“ vysvětluje mi Alex Langini, proč se procesí nekoná přímo na svatodušní pondělí.

Echternachské procesí je písemně doloženo už z konce 15. století. Nepřetržitou tradici má však prokázánu až od roku 1777, kdy se trevírský arcibiskup pokusil zakázat taneční průvody na církevní svátky. V Echternachu však zákaz porušovali a procesí se tak uchovalo.

Taneční procesí v Echternachu se dostalo i na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO

Hlavně žádnou turistickou atrakci

Loni v listopadu se procesí dostalo na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Starosta Echternachu Théo Thiry věří, že tato prestižní známka světové organizace přinese městu prospěch a ještě větší zájem turistů. Město chce ovšem za každou cenu udržet náboženský a komorní charakter akce. Rozhodně nestojí o to, aby se z procesí stala mega podívaná.

Kolem baziliky opravdu nestojí žádné stánky s krucifixy, růženci, svatými obrázky nebo pouťovými cetkami. Hlavním důvodem, proč lidé protancovali skoro tříkilometrovou trasu městem, byla jejich víra a touha po společném prožitku.

Mohli možná dokonce uvěřit v zázrak, protože i když se nebe nad Echternachem celý den mračilo, při procesí ani nekáplo. Až když poslední poutníci vtančili do baziliky a nad městem se rozburácely zvony, spustil se déšť. Byla to náhoda?

Není vůbec běžné, aby se v katolickém kostele tancovalo v rytmu polky, případně aby se vůbec tancovalo. V Echternachu však toto nepsané pravidlo každý rok s radostí překračují.

<p><iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps?hl=cs&amp;gbv=2&amp;q=echternach&amp;ie=UTF8&amp;hq=&amp;hnear=Echternach,+Grevenmacher,+Lucembursko&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ll=50.071244,6.591797&amp;spn=1.234006,3.35083&amp;z=8&amp;iwloc=A&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/maps?hl=cs&amp;gbv=2&amp;q=echternach&amp;ie=UTF8&amp;hq=&amp;hnear=Echternach,+Grevenmacher,+Lucembursko&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ll=50.071244,6.591797&amp;spn=1.234006,3.35083&amp;z=8&amp;iwloc=A&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: Echternach, Lucembursko</a></small></p>
autor: pan
Spustit audio