Machu Picchu se svých tajemství nikdy nevzdá
Bylo to místo zrození posvátných slunečních panen, nebo sídlo vládce Inků Pachacuti? Nebo snad „jen“ posvátné místo? Či astronomická pozorovatelna? A co takhle laboratoř pro zemědělské experimenty? To všechno prý mohlo být Machu Picchu – známá kulturní i přírodní památka uprostřed vysokých, zarostlých peruánských And.
Právě dnes je tomu sto let, kdy „bledá tvář“, respektive Hiram Bingham objevil záhadné a tolik fotogenické Machu Picchu. Unikátní sídlo, které vystavěli Inkové v džungli vysokých And, už prý navštívili příslušníci západní civilizace předtím. Nevěděli však, jak významné může toto místo být.
Celosvětovou reklamu jako „ztracenému městu Inků“ mu udělal až právě zmíněný vědec z Yaleské univerzity. Díky němu se stalo asi nejznámějším turistickým cílem v Jižní Americe a zařadilo se na seznam světového dědictví UNESCO. Kvůli stovkám tisíc turistů ročně je však také na seznamu ohrožených památek.
Inkové o místu nenechali žádnou zprávu
Většina turistů vyráží do Machu Picchu vlakem z někdejšího centra incké říše Cuzca. Samotná čtyřhodinová cesta, při které se překonává obrovské převýšení – směrem dolů – je zážitek. Ke konci dráha vede zarostlým údolím řeky Urubamba neboli Vilcanota. Často ji tam při lijácích přeruší sesuvy půdy.
Mezi vetchými pražci se pořád pracuje. Konečná je v malé vesničce Aguas Calientes. Tam turisté skočí na autobus, vyjedou do kopce, vystojí frontu a pak v jednořadém davu jako husy – ovšem horské – supí na jedno z nejvyšších míst. Do té doby nic nevidí.
Průvodce vítá turisty na Machu Picchu. Kečujsky název znamená Stará hora. Není to jméno města, ale hory, která jej střeží.
Po chvíli máte pocit, že průvodce je na klíček. Zapomínáte poslouchat a nemůžete se nabažit krásy sídla vystavěného v sedle mezi dvěma příkrými horami. Terasovitá políčka, umně navršené stavby, chrámy. Homol okolních hor v mracích, zeleň, stovky metrů srázů pod vámi.
Inkové nenechali o místě žádný záznam, který bychom dovedli rozluštit, ani jméno města. Neměli písmo. Vše, co víme o Machu Picchu, je výsledek společného bádání archeologů, antropologů a astronomů, dozvídáme se od průvodce.
Jistota, se kterou vše vykládá, je odzbrojující. Možná proto, že on sám je také potomek Inků: „Obklopují nás hory jako Machu Picchu a Huayna Picchu a další – to jsou takzvané apu, zdroje zemské síly. Dnes víme, že tohle město je právě tady kvůli svatému významu zdejších hor.“
O Machu Picchu existuje spousta teorií – už například jen o tom, k čemu mohlo sloužit. Bylo to místo zrození posvátných inckých žen, slunečních panen? Stojí tu Chrám slunce. Bylo to sídlo vládce Pachacuti? Je dobře chráněné, je tu takzvaný královský palác a byl tu klid ode všeho. Šlo tedy pouze o posvátné místo? Je tu Místnost tří oken, představující podzemní, zemskou a nebeskou říši. Bylo to astronomické středisko? Je tu zvláštně tesaný kroucený kámen – jeho vrcholek je v době rovnodennosti bez stínu. Šlo tedy o zemědělskou laboratoř?
Terasovitá políčka nejspíš nestačila na obživu místních obyvatel, jsou postavená v nejrůznějších mikroklimatech a hlína je donesena ze svatého údolí. Machu Picchu je zkrátka obrovská hádanka.
Machu Picchu zůstává obklopeno záhadami
Průvodce maluje do hlíny. I zdejší poznatky ukazují, jak Inkové žili – v naprostém souladu s přírodou. Milovali svahy, stavěli stavby z perfektních kvádrů, které odolávaly zemětřesení. Rozváděli vodu. Z neúrodné půdy udělali na svých terasách půdu úrodnou.
„Navrchu je humus, uvnitř drobný štěrk, který funguje jako filtr. Od září do března tu máme období dešťů. A tyhle terasy se nikdy od svého postavení v 15. století nezřítily. Asi jste si všimli, že některé stavby spadly – za to může džungle, která tu vyrostla, když bylo Machu Picchu opuštěno,“ vypráví průvodce.
Proč to tu nechali obyvatelé opuštěné a kdy? I to zůstává záhadou. Důvodem mohly být války, epidemie, znesvěcení místa…
Turistovi k bádání nezbývá čas. Včas pryč, včas zpět. Znovu pokladny, vesnice, vlak, ve kterém vám namíchají drink jako v baru.
Vše připomíná, že jste jen turisté. Přesto se oné nepopsatelné síly, kterou na vás Machu Picchu působí, nechcete vzdát. Stejně jako se Machu Picchu nikdy nevzdá svého tajemství. A stejně tak se řada neobjevených inckých památek nikdy nevzdá touhy zůstat navždy zapomenuta.
