Polští rybáři bojují s mořem i nepřízní osudu

Celou noc lovit ryby, přes den je porcovat a rozplétat sítě. Pár hodin spánku a poté znovu na moře. Tak vypadá život polských rybářů na Baltu. Ti den co den vyráží na lov, aby si turisti měli co koupit a co sníst.

Je šest hodin ráno a na břehu Baltu postává dvacet rozespalých zákazníků. Vyhlížejí rybáře v malé bárce, od kterých si koupí čerstvé ryby. Sedmimetrová, velmi prostá loďka připlouvá k pláži a z vody ji musí vytáhnout traktor.

„Začínáme lovit tak kolem třetí ráno a končíme po rozednění. Nejlépe se ryby chytají nad ránem, kdy je moře nejklidnější a nefouká ještě vítr,“ říká mi rybář a už je kolem něj chumel lidí. Úlovek je dnes velmi skromný a začíná boj o každou rybu. Platí se za ně hned na břehu moře.

Do fronty se postavil i pan Jacek. „Vím o tom už řadu let, je to místní tradice kupovat čerstvou rybu přímo od rybářů z lodi,“ říká mi turista a odnáší si tři menší platýze. „Čekal jsem, že bude více ryb, ale na snídani to pro mě a ženu bude stačit,“ dodává docela spokojeně.

Úlovek není nikdy jistý

Zato rybář je dnes zklamaný. „Bylo to velmi slabé. Přišel západní vítr a moře je teplé. To jsou vždy horší úlovky,“ přiznává. „Musíte to pořád zkoušet. Jeden den lovíte blízko břehu, druhý den zase dál. Neexistuje univerzální fígl. Nepoužíváme ani žádné sonary.“

Velmi improvizovaný prodej na břehu končí a rybáři odvážejí zbytek ryb do vesnice. Tam už čekají další desítky klientů. „Něco prodáme ještě na pláži a zbytek pak doma. Ale dnes bylo více zákazníků než ryb,“ všímá si rybář. Ženy, které si přišly pro čerstvé ryby, jsou zaskočeny slabým úlovkem. V bedýnkách se plácá dohromady padesát kilo ryb. Vyprodané jsou za pár minut.

„Podařilo se mi koupit platýze. Celkem deset kusů, takže jsem spokojená. Jezdím sem na dovolenou už tři roky a k rybářům chodím pro ryby každý druhý den. Do klasické restaurace bych už ani nešla,“ říká mi turistka, zatímco pan Józef omývá platýze, kambaly a tresky čistou vodou.

Rybářův tvrdý chléb

„Každý rok je to stejné. Ryby buď jsou, nebo ne. Jsme závislí na mořských proudech. Jednou připluje tolik ryb, že nevíte, kam je dávat, jindy je jich jen pár,“ naříká rybář. Všichni jeho předci se živili lovem ryb. On začal před třiceti lety, v patnácti. Nástupce nemá, syna k tomu nepustí.

„Nedovolím mu to, protože je to těžká práce. A život vám může vzít i obyčejná bouřka, varuje otec. „Souhlasím, je to opravdu náročná práce,“ přitakává rybářův syn Pawel. „Díky otci můžu studovat geodézii a to je lépe placená práce než rybaření. Takže jsem otci vděčný, že mě do toho nenutil,“ dodává a ukazuje mi, jak stáhnout rybu z kůže.

Pro rybáře Józka dnešní šichta úlovkem zdaleka nekončí. Za chvíli dorazí do jeho rybí restaurace první klienti. Ryby tou dobou už musí být dávno naporcované. „Teď budu ještě rozplétat sítě, pak se chvíli vyspím, připravím na lov a v noci opět vyrazíme. Je to těžký chleba,“ uzavírá.

<p><iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps?hl=cs&amp;ie=UTF8&amp;vpsrc=6&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ll=54.952386,17.446289&amp;spn=4.417409,13.40332&amp;z=6&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/maps?hl=cs&amp;ie=UTF8&amp;vpsrc=6&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ll=54.952386,17.446289&amp;spn=4.417409,13.40332&amp;z=6&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: polské pobřeží u Baltského moře</a></small></p>
autor: pev
Spustit audio