Slovensko a Maďarsko spojí nové mosty
Hraniční řeku Ipeľ mezi Slovenskem a Maďarskem ještě před druhou světovou válkou křižovalo skoro 50 mostů. Po přechodu fronty a poválečných excesech nakonec zbyly poslední dva. Slováci a Maďaři tak byli dlouhá desetiletí odkázáni na loďky, případně na provizorní lávky. Za příbuznými na druhou stranu se tedy buď nejezdilo vůbec, nebo nesmyslně dlouhou objížďkou. Až do letošního roku.
Ve dvou vesnicích v tomhle zapomenutém kraji na maďarsko-slovenském pomezí se za pár týdnů otevřou dva nové, velké mosty. Jejich příběh je vlastně kronikou jedné z nejkomplikovanějších státních hranic v Evropské unii.
„Most tu stál až do prosince 1944, kdy ho zlikvidovala ustupující německá vojska, aby za nimi nemohli postupovat Sověti. Když jsme se chtěli dostat na druhou stranu, která je od nás vzdálená jen asi 3 kilometry, museli jsme jet 45 kilometrů dlouhou oklikou,“ popisuje
starosta Peťova Jozef Filip zcela nevzrušeně absurdní situaci na hranicích.
Za 60 let od zbourání kamenných mostů si místní lidé stačili zvyknout na jiný koloběh věcí. „Nebylo tu nic, tak jsme každý rok postavili lávku, kterou nám jarní povodně pravidelně strhly,“ vypráví starosta.
V Peťově teď dokončují jeden ze dvou nových mostů přes Ipeľ. Ten druhý už se klene nad řekou o 20 kilometrů dál, ve vesnici Rároš. „Jsme taková smíšená obec – mluvíme maďarsky, romsky i slovensky. Žijí tu také Maďaři, máme dobré vzájemné vztahy,“ vysvětluje mi jeden z jejích obyvatel.
Ipeľ je zrádná řeka, čas od času se rozlije mimo koryto a způsobí velké škody. Uprostřed suchého léta ovšem vypadá jako malý potůček a člověk nechápe, proč tu mosty nestojí už dávno. „Most se zdá veliký na tak malý potok,“ přikyvuje starosta. „Už Josef Král v roce 1896, kdy byl v těchto místech postaven původní most, říkal: Buď sem dejte větší řeku, nebo menší most.“
Lidé v Rároši od nového mostu čekají možná víc, než je reálné – oživení cestovního ruchu v zapadlém kraji i nová pracovní místa. Július Šivčala je jedním z mála místních, kteří mají práci. „Chceme, aby se naše obec víc zviditelnila. Je tu 93procentní nezaměstnanost a možná, že s novým mostem se objeví i nové pracovní příležitosti v Maďarsku,“ doufá.
I když Maďaři a Slováci žijící vedle sebe na hranicích neustále opakují, že jeden s druhým nemá problém a že maďarsko-slovenské spory rozdmýchávají jenom politici, na Ipľu se lidé přes hranici nijak zvlášť nehrnou. Někteří jezdí na druhou stranu nakupovat, jiní čas od času navštíví třeba hrob svých rodičů ležící za řekou.
Starosta Peťova jde ještě dál a přiznává, že lidem na Ipľu stále prochází hlavou mentální hranice, i když ta skutečná už dávno padla. „Většinou tu žijí starší lidé, kteří nechtějí velké změny. Vždyť i dvacet let po sametové revoluci někteří pláčou po starém režimu. Žili v něm celý život, zvykli si na to a o změnu,i když k lepšímu, nestojí,“ říká Jozef Filip.
Dva nové ipeľské mosty jsou tak očekávané se zvláštní směsicí naděje i nedůvěry. Přitom je to jen návrat k někdejšímu normálu, kdy řeku křižoval most každých pár kilometrů. Navíc mosty přes Ipeľ nespojují jenom dva státy, ale celý ipeľský region. Ten je historicky jednolitou oblastí, kterou ovšem kdysi hraniční čára nakreslená v řece roztrhla na dvě části.
