Slovenský Nesvatbov rok poté

V Zemplínských Hámrech je v létě pořádně živo. Za poslední roky se tu postavil sportovní areál s 25metrovým bazénem, fotbalovým hřištěm i saunou. Do vesnice vede čerstvě opravená asfaltka, staví se nová kanalizace, opravuje se náměstí. Starosta Jozef Gajdoš nijak nezastírá, že je to jeho zásluha a že je na to hrdý.

„Nabízíme masáž, multifunkční hřiště s umělou trávou, dva tenisové kurty, fotbalové hřiště a připravujeme další služby, které jsou v regionu potřeba,“ říká Jozef Gajdoš, který v Hámrech starostuje už 13 let.

Bývalý dvouhvězdičkový generál pravidelně promlouvá ke svým spoluobčanům obecním rozhlasem. Jeho projevy trochu připomínají kázání a trochu vojenský dril. Jediné, na co starosta se svou autoritou nestačí, je demografický vývoj. V Zemplínských Hámrech i okolních vesnicích je spousta starých mládenců a nezadaných slečen.

Starostu to zneklidňuje, radši by viděl kolem sebe spokojené mladé páry korzující s kočárky po náměstí. Jenže místním se do ženění nechce a do dětí už vůbec ne. Ostatně o tom byl i dokument Nesvatbov, ve kterém si zahrál i jeden z místních, třicátník Jozef Barna.

Ve filmu se mu partnerku sehnat nepovedlo. Jak je na tom dnes, rok po premiéře? „Pořád jsem nezadaný, stejně jako všichni ostatní staří mládenci z filmu,“ říká s nádechem místního nářečí Jozef, zatímco sleduje fotbalový zápas.

Dokument Nesvatbov i svoje účinkování v něm hodnotí jako dobrou zkušenost. Stejně tak starostovu snahu dát dohromady nové páry. Pak si však povzdechne. I kdybych někoho našel, sám to tady stejně nevytrhnu.

Samotný starosta Gajdoš dnes taky nelituje, že se nechal k natáčení přesvědčit. Svůj nápad s organizovanou seznamkou pro místní singles už ovšem s odstupem hodnotí střízlivě. „Říkal jsem, že si od toho mnoho neslibuji. Nakonec se film natočil, byl zajímavý a měl velmi pozitivní ohlas. Ale odezvy, kterou jsme čekali, tedy že film bude motivovat mladé lidi, aby se rozhodli pro manželství, jsme se nedočkali,“ hodnotí.

Když se Nesvatbov objevil v kinech, česká i slovenská média označila starostu za dohazovače nebo přinejmenším svérázného východniara. Nutno podotknout, že když sedíte se starostou na jeho zahradě, vypadá tenhle „svérázný východniar“ velmi rozumně a kvetoucí vesnice kolem dokola je toho důkazem.

Ve prospěch obce dokázal využít i samotný film. „Volají a píší mi lidé z celého světa a gratulují mi. Chodí mi i různé nabídky, třeba na modernizaci veřejného osvětlení,“ uvádí příklad Jozef Gajdoš. To, jestli se potvrdí starostovy chmurné vize, podle kterých vesnice časem zanikne, ukáže čas.

Historie by si každopádně Jozefa Gajdoše neměla pamatovat jen jako kuriózního sociálního inženýra, ale i jako člověka, který namísto spokojeného popíjení piva na zahrádce vytáhnul svoji vesnici o tři třídy výš. Dokument Nesvatbov by si zasloužil druhý díl, třeba po deseti letech. Teprve pak bude vyprávění kompletní.