Rakušané si oblíbili živou detektivku
Máte rádi detektivky, ale dívat se na ně v televizi vám přijde trochu pasivní? A co si takhle přímo v detektivce zahrát? Nemyslím ve filmu, ale ve skutečnosti. Někdo pro vás vymyslí příběh, zápletku, sežene svědky i podezřelé a vy už pak jen slídíte po městě a hledáte vraha. Na tomhle principu fungují detektivní hry pro veřejnost v Rakousku. Zážitková agentura, která je pořádá, by chtěla expandovat i do Česka a Polska.
Centrum Vídně žije svým obvyklým cvrkotem. Do štěbetání turistů se mísí klapot koní, fiakry jezdí sem a tam. Není proto divu, že když se v tomhle nepřehledném šrumci najednou objeví mrtvola, nikdo vůbec neví, jak se to stalo.
Samozřejmě nejde o skutečnou mrtvolu, ale o pečlivě vymyšlený detektivní příběh pro amatérské detektivy. Akci pořádá několikrát do měsíce jedna zážitková agentura. Přijít může každý, kdo má volné odpoledne a 50 eur na účastnický poplatek.
Dnes přišlo asi třicet lidí a ti se rozdělili do pěti pátracích skupin. Přidávám se k rodině Grafových. „Živou detektivku jsem dostal k narozeninám jako dárek. Všichni se rádi díváme na detektivky a čteme je,“ říká mladý Niko a spolu s rodinkou se probírá deskami s popisem kriminálního případu.
Najděte a vyslechněte všechny svědky, zkombinujte fakta a dopadněte pachatele. Sraz je ve vyšetřovací centrále za tři hodiny. Jak prosté. Ale kde začít? Než se skupina stačí rozkoukat na ulici, už zvoní mobilní telefon, který slouží jako spojení s vyšetřovací centrálou.
Dostali jsme zprávu a míříme do hotelu, kde se má nacházet jeden ze svědků zločinu. Mohl by osvětlit některé detaily, které zatím zůstávají poněkud nejasné. Svědci jsou najatí profesionální herci a dokážou být neuvěřitelně přesvědčiví.
Zatímco třicet pátračů běhá po Vídni a hledá vraha, ve vyšetřovací centrále, což je vlastně jedna pronajatá zasedací místnost vedle Stephansdomu, je rušno. Odsud vycházejí všechny pokyny pro pátrací skupiny, odsud telefonují organizátoři hry účastníkům, kde je právě ten nebo onen svědek a kam se tedy mají urychleně přemístit.
„Celkem takových akcí děláme ročně kolem 180 – velké městské hry asi dvakrát za měsíc a k tomu takzvané detektivní večeře. Jsou to vlastně rauty, při kterých dojde k fiktivní vraždě a hosté ji mají vyřešit. Tenhle koncept jsme okopírovali v Británii a chtěli bychom ho vyzkoušet také v Česku nebo na Slovensku,“ říká šéf agentury Michael Kremnitzer.
Jedna z pátracích skupin, kterou potkávám na ulici, je bezradná. Fakta nepasují, podezřelých osob je příliš a čas se krátí. Pachatel uniká. Tři hodiny intenzivního pátrání utekly jako voda. Teď jsou všichni zpátky ve vyšetřovací centrále a dozvídají se, kdo byl vrah. Správného pachatele určily dvě skupiny z pěti. Grafovým se to nepovedlo.
„Bylo to na nás dneska moc těžké,“ přiznává Niko. „Nestihli jsme to ani časově a prostě to nebyl náš nejlepší den. Jinak to ovšem bylo perfektně zorganizované a moc se nám to líbilo.“
Detektivní případ si vymýšlí zážitková agentura sama. Nemůže se někdy stát, že sestaví nedokonalou detektivní zápletku, která nebude pasovat a lidé budou odcházet nespokojení? Michael Artlieb z agentury si to vůbec nepřipouští: „To se nám ještě nestalo, nikdo si nikdy nestěžoval. Momentálně na našich akcích hrajeme pouze tento jeden detektivní případ a v něm žádné díry nejsou. Je to jasné, komplexní a pochopitelné.“ Tomu říkám sebevědomí.
Rakušany tenhle koncept skutečně enormně baví. Agentura pořádá detektivní hry už 11 let a má pořád tolik práce, že na případnou expanzi do České republiky nezbývá čas.
