Srbové na barikádách v Kosovu tancují. Zatím
Odpor kosovských Srbů vůči kosovsko-albánským úřadům tento týden vyústil v násilné incidenty na hranici se Srbskem. Tamní obyvatelstvo to sice silně pobouřilo, ale snaží se emoce udržet v mezích nenásilných protestů.
Projíždíme údolími podél horských říček ke klášteru Banjska. I zdejší cesty jsou uzavřeny barikádami, takže pokud sem vojáci KFOR dorazí, nebudou moci projet. Lidé jsou připraveni zatarasit cesty auty, nákladními vozy, kládami nebo pneumatikami.
Místní domobrana sídlí ve stanu na křižovatce asfaltové a lesní cesty, která vede do Srbska. Je to jedna z takzvaných alternativních cest. Na těch oficiálních jednotky KFOR zablokovaly hraniční přechody a Srbové je zasypali haldami štěrku.
Nálada je zatím dobrá. Vesničané probírají úspěchy tenisty Djokoviće a řeší letitý spor, jestli je kvalitnější pivo v zelené, nebo hnědé lahvi. Když přišla řeč na dělení Kosova, nemohli jsme se vyhnout ani tématu rozdělení Československa. Zjistil jsem, že zdejší lidé v tom mají jasno.
„Proč se Česko a Slovensko rozdělily? Vždyť to ani oni sami neví,“ myslí si. Další strážce alternativní lesní cesty je řidičem kamiónu a zajímají ho úplně jiné věci z českých luhů a hájů. „Řekni mi, proč to na té dálnici ze Slovenska do Česka tak drncá?“ ptá se mě. Co se na to dá říct? Sláva našich silnic už dorazila i do Kosova.
Je nejvyšší čas opustit tuto zajímavou debatu a vydat se na přechod Jarinje, kde jako součást srbských protestů vystupuje lidový soubor Kopaonik. Nad hlavami nám už poněkolikáté přelétává chorvatský vrtulník KFOR.
Starousedlíkům v místní kavárně se to zjevně nelíbí. „Podívejte se – v tomhle žijeme. My si ovšem vždycky nějak poradíme. Létají schválně nízko, aby nás provokovali,“ odhaduje pan Jovan. Dobrou náladu mu nemůže pokazit ani deset helikoptér.
„Za všechno, co se tady děje, je zodpovědný Novak Djoković, namouduši. Tímto ho zdravím. Kvůli němu nás celý svět nenávidí,“ směje se. „Měl by nějaký zápas prohrát, jinak nám nedají pokoj. Kdyby nebylo Djokoviće, ani by nevěděli, kde je Srbsko. No, jestli tohle uslyší, tak nevím…“
Kosovští Srbové před vojáky KFOR zpívají, tančí tradiční tanec kolo a pořádají tu hostiny. Přivezli například hrnce se zelím a masem. Jednou sem dorazili také svatebčané. Kulinářské speciality, nabídka k fotbalovému utkání ani písničky však na německé vojáky KFOR moc nezapůsobily.
Když se do barikády zakousl buldozer, Srbové přestali zpívat a vzali do rukou kameny. Vojáci vypustili slzný plyn a začali střílet gumovými projektily. Sedm lidí zranili.
„Kosovští Srbové se poučili z minulosti a už se nevrhají na kohokoli. Je znát, že mají vedení a že neusilují o žádný velký konflikt, ale chtějí ukázat, že se vše dá řešit i mírovou cestou,“ říká Martin Dorazín v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů. Blokády na kosovsko-srbských hranicích podle jeho slov neorganizují žádné polovojenské jednotky, ale nespokojení místní obyvatelé. Jak se v Kosovu chovají k cizincům a na jaké další reportáže z této oblasti se mohou posluchači Zápisníku těšit, se dozvíte při poslechu záznamu rozhovoru.
