Z Noordwijku jako byste letěli vzhůru do vesmíru
Byli to konkurenti v boji o prestiž, pracovní místa a zakázky – Praha a Noordwijk. Středisko řízení evropského navigačního systému Galileo chtělo jak české, tak nizozemské město. Nakonec vyhrála Praha. Mimo jiné také proto, že v Noordwijku už sídlí část Evropské kosmické agentury ESA. Díky tomu, že se v tomto letovisku na břehu Severního moře testují evropské družice před jejich cestou do vesmíru, má Noordwijk své kosmické centrum, kde ukazuje návštěvníkům vesmírné lodě a satelity v celé jejich kráse.
Ano, byl jsem na Měsíci a mohl si potřást rukou s Neilem Armstrongem nebo Buzzem Aldrinem. Tedy, kdyby byli živí. Bohužel šlo jen o figuríny oblečené do opravdických amerických skafandrů. Model měsíčního modulu Eagle v měřítku 1:1 vyrobili evropští konstruktéři podle plánů americké Národní agentury pro letectví a vesmír NASA.
Vesmírná expozice, kde si můžete doslova sáhnout na kosmické koráby, vyzkoušet si, co dokáže zemská přitažlivost, nebo se podívat na konstelaci hvězd v době vašeho narození, byla prvním velkým kosmickým střediskem otevřeným pro veřejnost v Evropě.
V Noordwijku vzniklo díky tomu, že tu sídlí laboratoře Evropské kosmické agentury nazvané ESTEC, tedy výzkumné a technologické centrum. Právě tady se zkoušejí družice, jestli odolají vysokým teplotám, vibracím nebo mechanickým silám.
Proč při hledání místa pro největší technickou základnu evropského vesmírného programu padla volba právě na Noordwijk? „Bylo potřeba hodně místa, protože celé testovací centrum je velké asi jako Vatikán. Nachází se na ploše 40 hektarů,“ vysvětluje mi můj průvodce Michiel Ram.
„V centru Noordwijku u pláží a hotelů samozřejmě tolik místa nebylo, ale tady se dal skloubit velký volný prostor s blízkostí města. Autem jste tam za pět minut. Také je to tady bezpečné, protože je to dál od turisty naplněných pláží a promenád,“ vychvaluje své rodné město a jeho technickou perlu.
Na Prahu, která získala sídlo Galilea, ale nežárlí. „To, co budete mít v Praze, je také součástí Evropské kosmické agentury, takže je jedno, jestli to bude tady, nebo v Praze,“ říká.
Uvnitř centra se procházíme přímo vesmírnými loděmi. „Zvezda“ je ruským obytným modulem Mezinárodní vesmírné stanice ISS. U skládacího stolu se pracuje, jí, odpočívá. Vedle je ložnice velitele, ve které se kosmonaut ukládá, vlastně staví ke spánku. Ve vesmíru totiž není žádné nahoře nebo dole, vodorovně a svisle. Takže je vlastně jedno, jestli se spí vleže, nebo vestoje.
Nesmí chybět ani záchod, který se musejí kosmonauti naučit používat ještě na zemi. Toaleta v kosmické lodi totiž pracuje vlastně na principu jakéhosi vysavače, a proto je třeba otvor v prkénku sedací částí těla dobře utěsnit.
Nad hlavami se návštěvníkům vznášejí obrovské blýskavé kvádry a koule se solárními panely. Jde o družice – dalo by se říci, v životní velikosti –, které se ve výzkumném a technologickém centru ESTEC zkoušely. Je tu také ožehlá přistávací kabina ruských lodí. Přesně taková, ve které na Zem dopadl i Jurij Gagarin. Zdá se dost malá a rozhodně ne ideální pro někoho, kdo nemá rád stísněné prostory.
Pozornost dospělých i dětí, které sní o kariéře kosmonauta, přitahují i různé hříčky dokazující třeba zemskou rotaci. Také tu můžete podlehnout iluzi, že vážíte méně než ve skutečnosti. Na některých vesmírných tělesech je totiž gravitace k tělesné váze velmi milosrdná a zdejší váha vám dokáže spočítat vaši hmotnost skoro kdekoli.
Na Zemi vážím – i se svetrem a vybavením – asi 84,39 kilogramu. A jak by to s mou váhou vypadalo třeba na Měsíci? Výsledek je mnohem příznivější, vážil bych tam jen 14 kilogramů. A na Marsu asi 32 kilogramů.
Ani na Mars ani na komety se sice z Noordwijku nelétá, ale jak vypadá takový start rakety Ariane, tu vidět můžete. Každou hodinu tu skutečný nejspodnější stupeň nosné rakety předvádí představení s kouřem a řevem motorů.
Můžete tak mít alespoň na chvíli pocit, že letíte hvězdám vstříc.
