Freestylová akademie české novináře takřka zničila
Na první pohled to vypadá lákavě. Zejména teenageři křižují jakoby nic skateboardovou U-rampu, metají kozelce na trampolínách, rozcvičují se na airtracku, ze skokanských můstků se strmým nájezdem „vystřihují“ salta a freestylové triky na lyžích i snowboardech a mizejí v bazénu plném molitanových kvádrů. Jenže ejhle. Stačí to vyzkoušet a člověk záhy zjistí, že za onou zdánlivou lehkostí jsou hodiny dřiny a litry potu. Je dobré si uvědomit, že když se muž dostane do jistého věku, některé počínání začíná být nedůstojné.
Skoky, salta, pády, přemety, to všechno si můžete vyzkoušet s lyžemi, snowboardem, skatem nebo i bez, takříkajíc „na sucho“. V městečku Laax ve švýcarském kantonu Graubünden nedávno otevřeli první krytou freestylovou halu v Evropě.
V létě i kdykoli za nepřízně počasí můžete trénovat na trampolínách nebo umělém povrchu freestylové triky s dopadem do bazénů plných molitanových kvádrů. Má to jen jeden háček: z vlastní zkušenosti musím nerad přiznat, že člověk by si měl uvědomit, že od určitého věku už by se neměl do některých klukovin vrhat po hlavě.
Vítá nás mimořádně půvabná profesionální instruktorka Ilke. Teď je pozdě couvat. Zapuzuji pochybnosti, jestli bych trénink neměl pozorovat jen z bezpečí galerie, nasazuji chlapácký výraz a potvrzuji, že jdu do toho.
„Ukážu vám, co všechno tady můžete dělat. Dáme si rozcvičku, než se pustíme na trampolíny, vyzkoušíme si airtrack. To je nafukovací, 12 metrů dlouhá podlaha pro trénink skákání,“ upozorňuje nás Ilke.
Pak nám ukazuje dětský koutek pro mladší šesti let. „Tady na té dráze můžete jezdit na čemkoli, co má kolečka. Je na vás, zda pojedete na skateboardu, kolečkových bruslích, klidně i na kolečkovém křesle nebo koloběžce,“ směje se instruktorka.
Skákání do molitanu není pro každého
„Tyhle dva bílé skokánky jsou pokryty zvláštním materiálem, kterému se říká snowflex a dá se na něm lyžovat a sjíždět na snowboardu. Je dobré mít dlouhé rukávy a nohavice, kdybyste náhodou upadli,“ upozorňuje nás instruktorka, když nás provází freestylovou halou.
Po rozcvičce a protažení jde do tuhého. Instruktorka nás vede k bazénu plnému molitanové hmoty: „Měli byste znát základní pravidla pohybu ve skákací zóně. Nosíme tady speciální boty sneakers. Jen jeden člověk může být ve stejnou chvíli na trampolíně nebo v doskokovém bazénu s molitanem. Vyprázdněte prosím kapsy a odložte veškeré klenoty, které byste případně mohli v měkkých kostkách poztrácet.“
První odvážlivec, Tomáš, jde na to. K pocitu skoku do cihel z molitanu Tomáš říká: „Byly to podivné pocity, protože se to nedá vůbec srovnat se skokem do vody. Vím, jaké je to skočit do vody, ale skočit do cihel, to jsem dosud nezažil.“
Skočit ze tří metrů do měkkého přitom zdaleka není takový problém jako se pak z té bažiny molitanu vyhrabat, tedy alespoň pro mě. Doba, po kterou se škrábu po laně ven, mi připadá neúnosně dlouhá. Mladí skokani na můstku však trpělivě čekají, až se ten legrační strejda vydovádí.
Na trampolíně se naučíte synchronizovat pohyby
To už se však chystají skoky na trampolíně. „Myslím si, že je strašně důležité, když ti někdo vysvětlí, jak se na trampolíně hýbat. Tím člověk ušetří strašně moc času a mlácení rukama kolem sebe. Když člověk dodrží dvě základní věci, tedy mít pevné břicho a umět správně hýbat rukama, tak mu jde skákání na trampolíně samo,“ vysvětluje mi zapáleně Tomáš.
Tomáš však není jediný, kdo si trampolínu zkusil. „Záda zradila, tak se cítím jako ty dva dílky puzzle, když se viklají, tam někde v polovině páteře,“ stěžuje si trénovaný sportovec Vítek, a tak se přestávám stydět, že jsem to před trampolínou vzdal.
Vítek si ovšem jinak akademii pochvaluje: „Je to tu perfektní. Vypadá to zaprvé absolutně bezpečně, zadruhé si tu člověk užije plno srandy a zatřetí se možná naučíte ovládat nějakou tu synchronizaci pohybů. Když si představím sjet tadyto na lyžích,“ ukazuje Vítek na jednu z atrakcí, „a pak hodit trojité salto a po hlavě zapadnout do cihliček, tak to je báječná věc,“ rozplývá se sportovec, který si ještě před chvílí stěžoval na bolavá záda.
To už ovšem přichází další z nadšenců, kterému trampolína určitě takové problémy jako Vítkovi nedělala. „Tady mám průkaz o absolvování kurzu a důkaz toho, že jsem nejlepší skokan na trampolíně na celém světě. Alespoň doufám,“ žertem se chlubí Filip.
Další z místních atrakcí, skoky na lyžích a na snowboardu, už ovšem Filip zkoušet odmítá: „Znám svoje limity a myslím si, že trampolína je úplně dostačující. Sám mám problémy na sněhu a ještě tady blbnout na nějakém umělém povrchu, to vůbec.“
Začít s freestylem můžete i v padesáti
Kamarád, kterému nikdo neřekne jinak než Gabo, je z nás nejstarší. Ptám se ho, kdy nejlépe s takovými skopičinami začít. „Čím dříve, tím lépe,“ odpovídá. „Čím je člověk mladší, tím má méně zábran a nebojí se skákat. Padesátka není nejvhodnější doba pro začátek, ale pořád to jde,“ směje se Gabo.
On sám nejvíc oceňuje zdejší lezeckou stěnu. Patří sem vůbec taková atrakce? „Já si myslím, že ano. Je to jedna z aktivit, které lidé mají rádi, a člověk se u toho báječně protáhne, spraví si záda. Patří to prostě k tomu,“ ujišťuje Gabo.
Maximální kapacita freestylové akademie je padesát návštěvníků, protože každý potřebuje svůj prostor. Záleží na tom, čemu se věnují. Instruktorka Ilke zrovna oblékla snowboardovou výbavu a věnuje se dalšímu svěřenci. „Viktorovi je dvanáct a je velmi šikovný,“ ujišťuje mě krásná instruktorka.
Přesto si myslím, že Ilke na nesourodou partičku postupně odpadávajících novinářů z Čech hned tak nezapomene. I pro nás to byla nezapomenutelná zkušenost.
Že extrémní sporty mohou být zajímavým námětem na fotografování, dokazuje i fotograf Jan Kaňůrek. Ten se s nimi nesetkává jen skrze objektiv fotoaparátu, ale sám jich celou řadu provozuje. Proč je dobré dělat sport, který chcete fotit, a co si myslí Jan Kaňůrek o freestylové hale v Laaxu, se dozvíte v rozhovoru, který fotograf poskytl Vladimíru Krocovi.
