Břetislav Tureček: Smrt Muammara Kaddáfího vzbuzuje otázky

Jednou z největších událostí roku je bezesporu zabití mnohaletého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Blízký východ je vzhůru nohama a možná dojde i k dalším podobným událostem. Při revolucích bere vítěz obvykle vše, tak už to holt chodí. Je však v pořádku, když se to děje i v médiích, která se považují za svobodná?

Čteme řadu komentářů a analýz, které oprávněně upozorňují, jak byl Kaddáfího režim krutý ke svým odpůrcům a jak pošlapával lidská práva. Obrázek by byl úplnější, kdyby zaznělo třeba i to, že za Kaddáfího měla Libye patrně nejvyšší životní úroveň v Africe, stát své obyvatele štědře dotoval a stíhal podporovat i mnoho chudších zemí nešťastného kontinentu.

Ještě v létě mediální zastánci libyjských rebelů vysvětlovali, že přichází nová éra, která začne spravedlivým soudem s Muammarem Kaddáfím. Dnes nám stejní lidé říkají, že se vlastně nelze divit, že ho rebelové zavraždili, protože tak holt vypadají války a převraty.

Silné podezření, že povstalci zkrvaveného sedmdesátiletého zajatce nejen tloukli a zastřelili, ale před tím také sexuálně týrali, je i na revoluci trochu moc. Tak se o něm ve „slušných médiích“ příliš nemluví.

Tažení povstalců mělo už od jara leteckou i pozemní podporu některých arabských vlád i západních demokracií. Co si z takového počínání Západu mohou vzít obyvatelé Blízkého východu?

Co třeba mohou říkat na západní média? Mnozí západní novináři si aktéry letošních blízkovýchodních zvratů rozdělili na hodné a zlé hochy. Pro jistotu se podívali, co říkají jejich vlastní politici, a tomu také přizpůsobují své popisování situace.

Podobná situace není pro obyvatele arabského světa ničím novým. Přesně takto funguje státní tisk, rozhlas a televize ve většině zemí regionu.

Co se týká vojenského tažení Západu, poselství už tolik pochopitelné není. V případě Libye Západ s argumenty o ochraně civilistů pomohl svrhnout izolovaného diktátora, který neměl v arabském světě žádné zastánce. V Iráku a v Afghánistánu však stejné západní armády tisíce jiných civilistů v uplynulých letech zabily.

Napříč regionem je navíc pořád u moci celá řada vládců, kteří s vlastními lidmi nezacházejí o moc lépe než Kaddáfí. Do paláců západních vlád přesto mají dveře stále otevřené.

Možná se díky skutečným, odvážným novinářům jednou dozvíme, proč měl tyto dveře tak dlouho otevřené samotný Kaddáfí a proč se mu tak náhle zabouchly před nosem. On sám už o tom před mezinárodním tribunálem vyprávět nemůže.

Spustit audio