Ve Vlkolínci straší dotěrné turisty zlými psy

Jméno slovenské vesničky Vlkolínec už čeští turisté dobře znají. Leží kousek od hlavní silnice do Vysokých Tater. Z Moravy a Slezska to do Vlkolínce není až tak daleko. Vesnice proslula jako soubor památkově chráněných venkovských domů, které jsou navíc i na seznamu UNESCO.

Vlkolínec ovšem proslul také nevraživostí místních obyvatel, kteří v chalupách pořád žijí a kteří jsou už trochu alergičtí na stále přijíždějící turisty. Před 20 lety, ještě za Československa, se rozbíhala jednání o zápisu Vlkolínce na seznam světového kulturního dědictví. Šlo o rozhodnutí, které v mnohém malebnou vesnici změnilo.

Cirkulárka jen občas protne horské ticho. Někdo si asi na roubence opravuje krovy. Jinak je však víkendová idylka ve Vlkolínci dokonalá. Tedy do chvíle, než přijedou první turisté.

Ve Vlkolínci je 55 chráněných domů. Na řadě z nich jsou jasné nápisy v několika jazycích: nevstupuje, nefoťte, soukromý pozemek, extrémně zlý pes a podobně.

„Místní lidé byli zvyklí žít mezi sebou, takže si dost těžko pouštěli cizí lidi pod kůži,“ říká Pavol Jaňák, který se ve vsi stará o malé muzeum. Zápis na seznam UNESCO podle něj vesnici sice proslavil, a tím možná i zachránil, zároveň však místní stálí obyvatelé, kterých je dnes sotva 20, přišli o své soukromí.

Na řadě domů visí nápisy, které mají odradit všetečné turisty

„Místní lidé jsou ve skutečnosti milí, když si k nim člověk najde cestu a slušně se jich zeptá, zda si může je a jejich stavení vyfotit. Turisty nemají rádi kvůli některým špatným zkušenostem, které s návštěvníky místní obyvatelé vesnice zažili,“ vysvětluje Pavol Jaňák.

Turisti jsou schopní koukat vám pod vařečku

Pojďme se na skok vrátit o necelých 70 let zpátky. Vlkolínec byl tehdy nikým nepovšimnutou horskou vesnicí a v okolních kopcích kousek nad Ružomberkem zuřilo Slovenské národní povstání.

„Narodila jsem se v roce 1944. Všechno jsme tu museli nechat, statek, zvířata, zkrátka úplně všechno,“ vzpomíná místní rodačka Ema Kapinová na pohnutou dobu.

Paní Kapinová se po válce do Vlkolínce vrátila. Její rodina tu stále vlastní jeden z historických domů. Paní Kapinová je s turisty v kontaktu každý den, vybírá od nich na parkovišti pod vesnicí vstupné. A myslí si o nich všelicos.

Turisté často považují místní obyvatele za další z atrakcí

„Turistů, kteří sem jezdí, je opravdu hodně. Někteří jsou takoví, že se vám jdou podívat až do kuchyně a sledují, v čem zrovna mícháte vařečkou,“ naráží na nedostatek respektu ze strany turistů k soukromí místních obyvatel Ema Kapinová.

V pusté krajině šly koupit chaty za pakatel

Náves ve Vlkolínci vede do pořádného svahu, malé dřevěné domky se krčí jeden vedle druhého. Řada z nich je opravená. Koupili si je chalupáři odjinud. Kdysi totiž byly tyhle vzácné roubenky k mání za pakatel.

„Před zápisem do UNESCO se dala chalupa koupit za 15–20 tisíc. Dnes je daleko dražší, ale začíná ta suma taky jedničkou,“ směje se Pavol Jaňák.

Odlehlost Vlkolínce a drsné podmínky způsobily, že místní lidé byli vždycky tak trochu svérázní. Ema Kapinová to vysvětluje po svém.

„I kdybyste si tady u nás něco chtěli zasadit, nic tu nevypěstujete. Na jaře zasadíme brambory, za chvíli je vyhrabou divoká prasata nebo okousají jeleni. Na podzim zase přijdou medvědi a polámou větve švestek i jabloní. A co nepolámou, to sežerou, takže zase z toho není žádná úroda,“ líčí drsný život pod Tatrami paní Kapinová.

Vlkolínec v podhůří Velké Fatry

Nejedná se o mrtvý skanzen, turisté by to měli respektovat

Komisi UNESCO před 20 lety Vlkolínec zaujal tím, že je to unikátně zachovaná vesnice svého typu, jaká se už sotvakde vidí. Svou roli hrálo i to, že v chaloupkách stále žijí původní obyvatelé, nejde tedy o žádný mrtvý skanzen.

Vlkolínec určitě stojí za návštěvu. Jen je potřeba mít na paměti, že zdejší domy nejsou jen prázdné kulisy a že lidé, co v nich bydlí, vaří nebo perou, nejsou najatí herci, ale stálí obyvatelé. Možná se vám to zdá jako zbytečné upozornění, ale řada turistů tuhle chybu každý rok udělá. Pak si od Vlkolínských musí vyslechnout pár jadrných a možná že pro ně do té doby dokonce i neznámých slovenských výrazů pronesených v rychlém tempu a s brunátným obličejem.


Zvětšit mapu: slovenský Vlkolínec

autor: vob
Spustit audio