Afghánské děti si hrají na volby
V Afghánistánu v sobotu volili do parlamentu. Teprve podruhé za posledních 41 let. Poprvé před 5 lety a předtím až v roce 1969! Většina lidí tedy ani neví, co volby jsou, jaký mají průběh a k čemu jsou vlastně dobré. Před volbami se proto odehrávaly mnohé osvětové akce, které se základní principy demokracie snažily vysvětlovat. Některé byly dokonce určené i dětem.
U mikrofonu se střídají jednotliví kandidáti, zaníceně přednášejí své projevy a publikum také reaguje velmi spontánně. Všichni kandidáti i jejich budoucí voliči jsou školáci a tyto volby jsou jen jako.
„Je to přesná kopie voleb. Máme tady kandidáty, kteří se ucházejí o přízeň voličů, máme voliče, kteří mohou klást nepříjemné otázky. Kandidáti musí zvolit správnou strategii, aby získali veřejnost na svoji stranu,“ vysvětluje mi David, který hru na volby pro děti organizuje.
Slova jako demokracie nebo volby už Afghánci samozřejmě znají. Pro většinu z nich je však obtížné představit si za nimi něco jiného než ulice oblepené nesčetnými plakáty. Za posledních 30 let válčení v Afghánistánu mnoho voleb nezažili a jasno v tom, co má dělat takový politik, nemají mnohdy ani sami volební kandidáti. Vědí to afghánské děti?
„Když někoho vyberu ve volbách, měl by to být člověk, který má vysoké kvality. Musí umět vyřešit problémy, které máme, musí umět pracovat pro druhé,“ říká mi nadšeně dvanáctiletá Elefu Kozrai.
„Myslím, že pro děti je toto představení velmi poučné. V jejich věku jsem o volbách neměla sebemenší představu. Upřímně řečeno, myslím, že by se hodilo i mnohým dospělým a možná i samotným politikům,“ myslí si Rahína, učitelka, která sem přivedla své žáky.
Volební představení pokračuje a nabírá na dramatičnosti. Protože jsme v Afghánistánu, musí být součástí volební show i podvody a machinace. Bez nich se ani opravdové volby neobejdou. Tady se ovšem voliči neuplácejí penězi, ale banány.
Když dětské volby skončí, ptám se dětí, jestli by v dospělosti chtěly být opravdovými politiky. „Určitě. O politiku se zajímám. Chtěla bych pomoci vyřešit lidem jejich problémy,“ říká mi Elefu.
Amir má však jiný názor. Představení je podle něj zajímavé, ale politikem se stát netouží: „Chtěl bych být zpěvákem nebo hercem. Točit filmy, to by mě bavilo. Být politikem bych nechtěl. Umění a politika, to nejde dohromady.“
Není to ovšem tak úplně pravda. Aspoň tady v Afghánistánu. O křeslo v parlamentu má totiž zájem i populární zpěvačka Farida Tarana a je velmi pravděpodobné, že je ve volbách i dostane.
