Amerika potřebuje modernizaci jako sůl

Důvod? Několik centimetrů mokrého sněhu dokázalo uvrhnout velkou část Washingtonu a předměstí do chladné temnoty. V tomhle městě se totiž elektrický proud vede na většině míst dráty po povrchu. Stačí trocha sněhu správné přilnavosti a vlhkosti a začnou se lámat větve, trhat vedení a mnoho obyvatel pyšné metropole největší ekonomické velmoci na světě je odsouzeno k dočasnému návratu do starých časů, kdy se svítilo loučemi a svíčkami.

Nejdřív jsem to bral filozoficky, dokonce s mírným radostným vzrušením. Večer jsem při mihotavém světle svíček mohl zavzpomínat a povyprávět synu Vojtovi, jak to bylo tenkrát v sedmdesátém devátém, když jsme v Československu měli dlouhé uhelné prázdniny. S jistou dávkou hrdosti si troufnu konstatovat, že se mé povídání snad i těšilo pozornosti syna nerozptylovaného televizí.

Ale postupem času se začala rodinná pohoda tak nějak vytrácet. To když i pouhá cesta do koupelny začala připomínat trest, ochutnávku vyhnanství v nehostinné tundře.

Krb s praskajícím dřevem, jak určitě většina posluchačů ví nebo aspoň tuší, poslouží výborně k navození příjemné atmosféry za dlouhých zimních večerů. Ale jen za předpokladu, že má solidní podporu kvalitního plynového kotle. Bez ní se krb v boji proti všepronikajícímu chladu stává zoufalcem, který se vzduchovkou snaží zastavit dobře organizovanou a vyzbrojenou armádu.

Když začalo být po mrazivé noci obtížné udržet teplotu na 15 stupních Celsia i v dvoumetrovém okruhu u krbu, kapitulovali jsme. Tohle povídání vám posílám z bytu Petra Klímy, kameramana České televize, který nám s manželkou poskytl útočiště, protože u nich elektřina nevypadla a mají doma teplo.

Jak dlouho bude trvat, než se budeme moct vrátit domů, nevím. Ale v myšlenkách se pořád vracím k tomu, že prezident Obama mluvil o potřebě modernizace Ameriky. A já s ním, po zkušenosti z posledních dnů, úplně souhlasím. Amerika – nebo aspoň její hlavní město – potřebuje modernizaci jak vepřík drbání.