Amerika si zvolila radikální změnu. Rozdělená společnost se bude hojit dlouho
Největší světovou událostí tohoto týdne byly prezidentské volby ve Spojených státech. Naši zpravodajové Lenka Kabrhelová a Jan Šmíd sledovali volební úterý přímo v New Yorku, ale předtím vyrazili na týdenní cestu po Americe, aby zjistili nálady voličů. Lenka cestovala na sever od Washingtonu, Honza byl na jihu. Oba dohromady objeli během týdne 14 států.
Jan Šmíd: Vzpoura chudých?
Oslava volebního vítězství Donalda Trumpa byla závěrečnou tečkou za týdenním putováním po jihu předvolebních Spojených států. Ve chvíli, kdy se příznivci republikánského kandidáta dozvěděli o jeho vítězství, jsem vzpomínal na své zážitky z uplynulého týdne.
Zaujala mě ležérnost amerického jihu. V Charlestonu v Jižní Karolíně mi dvaadvacetiletý Bob vyprávěl o tom, jak dokáže z rostlin uplést různé předměty. Mnohem více než praktický popis této činnosti mě zaujal jeho přízvuk. Takhle se prostě mluví na jihu.
V Severní Karolíně mě čekal možná nejhezčí zážitek celé cesty – přejezd přes Grey Smokey Mountains, Kouřové hory, kde se točil i u nás známý film Poslední Mohykán. Paní v turistickém centru mi ukázala nejbližší místa natáčení, ale ve stopách filmu jsem jít nemohl.
Čekal mě totiž přejezd do Tennessee. Tam jsem potkal řezbáře Paula. Vyřezává ze dřeva nejrůznější předměty, ale jak mi prozradil, nejvíce se prodávají vagóny. Paul pracuje tvrdě – sedm dní v týdnu. Vysvětlil mi, že Američané chtějí změnu a jsou připraveni volit Trumpa.
Nemohl samozřejmě tušit, že republikánský kandidát nakonec vyhraje. Dodal jen, že lidé se prostě chtějí mít lépe. Byli jsme tedy svědky vzpoury chudých? Tady na jihu možná ano.
Lenka Kabrhelová: Co volební průzkumy neodhadly
Ve státě Illinois, tradiční baště demokratů, dala většina obyvatel hlas Hillary Clintonové. Jedno neplánované, ale zajímavé setkání mi tu však naznačilo trend, který podle všeho unikl autorům průzkumů veřejného mínění.
V malém, poetickém městečku Glancow na břehu Michiganského jezera jsem se zastavila po dlouhé jízdě protáhnout a trochu se pokochat podzimní přírodou. Ze sousední lavičky mě po chvíli oslovil postarší manželský pár.
Michael a Deana sem v 70. letech emigrovali ze Sovětského svazu. Ameriku milují a jsou jí vděční, že jim poskytla svobodný a trvalý domov a příležitost žít tak, jak chtějí. Manželé, kteří jsou dnes na penzi, vždycky volili demokratického kandidáta. Tentokrát ale dali přednost Donaldu Trumpovi.
Kvůli obavám o ekonomiku, pracovní příležitosti pro své děti a vnoučata i nervozitě z imigrace, byť jsou sami přistěhovalci. Podobná slova jsem během svého týdenního putování slyšela i v dalších místech, ať už na farmě ve Wisconsinu, v kavárně v Michiganu, v ocelárně v Pensylvánii nebo v Ohiu.
Letošní volby zpřevracely naruby tradiční kategorie i pořádky. Hojení hluboce rozdělené společnosti jistě chvíli potrvá. Po setkání s tolika otevřenými a sdílnými lidmi, kteří se neváhali dát do řeči s cizinkou na cestě, ale není důvod ztratit naději, že Američané nakonec najdou společný jazyk.
