Arabské paláce v Paříži
Asi by vás při procházce Paříží nenapadlo, že ty krásné budovy, hotely či restaurace většinou nepatří Francouzům, ale bohatým arabským obchodníkům. Trend je takový, že královské rodiny z Blízkého východu vlastní stále více a více francouzského kulturního dědictví. A pro nikoho to není velký problém.
V poslední době změnil další velký hotel svého majitele. Hotel Prince de Galles, tedy princ Waleský, který najdete v čísle 33 na luxusní Avenue George V kousek od Champs Elysses, se stává majetkem rodiny Mussalamovy ze Saudské Arábie. Není to žádné velké překvapení.
Řada velkých hotelů a paláců je v rukou zahraničního kapitálu – například luxusní hotel Crillon na place de la Concorde patří americké společnosti Starwood Cupital. Bristol, kde rád bydlel Miloš Forman, kdykoliv navštívil Paříž, vlastní jedna německá rodina, proslulý Ritz Mohamed Al Fayed, saudskoarabským šejkům patří hotel Concorde Lafayette mezi Champs Elysées a La Defénse, kde se konají lékařské kongresy a kde bydleli čeští fotbalisté, když hráli před léty přátelský zápas v Pařiži, a stejné rodině by měl brzy patřit i nádherný palác Lutetia na St. Germain des Pres.
Ropní magnáti z Blízkého východu mají dostatek financí nejen na to, aby drželi při životě anglickou Premier League, ale také jim patří snad polovina Paříže. Proč? Samozřejmě, hlavně z toho důvodu, že na to finančně mají, a také proto, že pro francouzské investory, tedy banky či různé pojišťovací společnosti, není vlastnictví luxusních paláců výhodné hlavně z daňových důvodů. Daň z majetku je ve Francii příliš vysoká.
A tak si Pařížané budou muset zvyknout na to, že se sice mohou kolem svých nádherných paláců dále procházet, ale jen s vědomím, že patří někomu jinému. A tento trend bude pokračovat. Navzdory finanční krizi se totiž stále více společností tentokrát z Asie snaží koupit nejrůznější nemovitosti právě ve francouzské metropoli. Společnost Shangri-La například otevře příští rok hotel na známé ulici Avenue d'Iéna a skupina podnikatelů z Honkongu pak luxusní hotel Mandarin oriental na známé rue Saint-Honoré.
Paříž se tedy stává kosmopolitním místem se vším všudy a těžko říci, co starší Pařížany znepokojuje více – zda-li prodej paláců, na které jsou pyšní, či výstavba mešit v okolí francouzské metropole. V každém případě si mnozí zachovávají chladnou hlavu a reagují podobně jako Newoyrčané, kteří na otázku, zda-li jim nevadí, že polovina new yorských mrakodrapů patří Japoncům, odpovídají: A proč by nám to mělo vadit? Do Japonska si je přece neodvezou.
Z Paříže Jan Šmíd, Český rozhlas
