Balt by bez něj nebyl Baltem. Plážový koš je zkrátka německý fenomén
Němci mu říkají „mentální odletová hala“, „inhalační kabina“, „šmajchlovací deka“, „letní gauč“ nebo také „letní pánev na pečení“. Plážový koš se stal symbolem Baltského moře a jeho pláží – už 120 let chrání jejich návštěvníky před větrem a někdy i před deštěm. Podobně jako s mnoha jinými německými slovy si s jeho doslovným překladem hlavu lámat nemusíme a můžeme mu říkat prostě „štrantkorb“. Ostatně v češtině ani v dalších evropských jazycích vlastní název nemá.
Lars Eggers je spolumajitelem a vedoucím rodinného podniku, který plážové koše vyrábí už téměř 70 let. Štrantkorby jsou na světě ovšem mnohem déle. První zmínky o nich pocházejí z druhé poloviny 18. století, kdy k Baltu začali vlakem po nově vybudovaných kolejích přijíždět turisté.
„Tam, kde fouká studený vítr a teploty se pohybují okolo dvaceti stupňů, jsou přednosti plážového koše krásně vidět,“ tvrdí Lars Eggers. „Můžete posedět v závětří a přitom na slunci.“
Made in Deutschland
Každý koš, respektive jeho dřevěný rám ze sibiřského modřínu, se v dílně namáčí do impregnační lázně s barvou. „Na plážích bývá vlhko a koše na nich zůstávají celou sezónu. Modřín sibiřský je vůči vlhkosti velmi odolný,“ vysvětluje majitel rodinné firmy.
Pak už přichází na řadu ohýbání kování, vrtání a šroubování. Rámy následně dostávají do rukou pletaři. Štrantkorby původně vyráběli košíkáři, proto ten tradiční výplet, který dnes už ovšem není z proutí, ale z jakési bužírky, nejčastěji bílé.
„Za den stihne pletař udělat v průměru dva plážové koše. Spotřebuje na to asi kilometr pletací pásky,“ přibližuje Lars Eggers. Přestože některé kusy putují i k zákazníkům do Kanady, Austrálie, Ameriky nebo Jižní Afriky, hlavním trhem zůstává z 99 % Německo. Štrantkorb je prostě německý fenomén.
Jako v troubě
„Plážový koš potřebuje svoje klima. Ve třicetistupňovém vedru se nikomu nechce sedět na pláži v koši,“ myslí si vedoucí firmy. „To by si připadal jako v troubě na pečení. Plážový koš potřebuje větřík a mírné teploty.“
Kromě toho jsou potřeba také nejméně dvě silné ruce, protože tento 80 kilogramů vážící kus plážového nábytku pochopitelně nemá kolečka a musí se pískem ke slunci tlačit, nebo spíš postrkovat.
