Během nacistické okupace popravil přes 1000 lidí. „Úředník, který jen plnil rozkazy,“ rozhodly po válce úřady

Někomu se sny dokážou vyplnit i před padající gilotinou. Jako Aloisu Weissovi, který za války dva roky dělal kata v pankrácké věznici v Praze. Po válce ho nikdo nesoudil a nakonec umřel jako chudý důchodce v Bavorsku.

Přes tisíc lidí popravil během nacistické okupace ve věznici v Praze na Pankráci kat Alois Weiss. V takzvané „pankrácké sekyrárně“ po něm zůstala gilotina a katovská kniha.

Detaily z Weissova života vykreslují mírně řečeno zvláštního muže. Stejně jako jiní kati v třetí říši se o svoji vysněnou práci musel aktivně hlásit a přesvědčovat nacisty, že on je ten pravý. Popravovat chtěl i po válce v Německu, spolková republika ale zrušila trest smrti. Posledního vězně na Pankráci připravil Alois Weiss o život před 70 lety.

Kati bývali životní ztroskotanci

Nacistických katů a jejich pomocníků byla v třetí říši dohromady necelá padesátka. Alois Weiss měl s ostatními leccos společného. Německý novinář Klaus Hillenbrand se na osudy katů podíval podrobněji a napsal o nich celou knihu.

Alois Weiss

Často to byli lidé z nižší střední třídy, životní ztroskotanci, kterým nedělalo problémy násilí. Často sympatizovali s nacisty, i když nebyli třeba členy jejich strany. Tenhle popis sedí i na Aloise Weisse.

Sousedé nic netušili

Alois Weiss se v roce 1906 narodil do německé rodiny v Srbsku. Cesta do Prahy vedla přes Bavorsko, kde se dlouho snažil získat místo kata v Mnichově. Dotáhl to jen na katova pomocníka. V roce 1943 ale nacisté zřídili popravčí místo i v Praze a Weiss tentokrát uspěl. Bydlel na Starém Městě a do práce jezdil autem.

Weissovi sousedé podle všeho netušili, co jejich spolubydlící vlastně dělá. Jména katů drželi nacisté v tajnosti a pražský kat zase podepsal závazek mlčenlivosti.

Úředník, který jen vykonával rozkazy?


Proč o povolání kata někteří lidé tak stáli?
Za nacismu kati vydělávali neuvěřitelné peníze. Měli slušný fixní plat 3 tisíce říšských marek ročně. Ale hlavně 30 marek za každého popraveného a za první popravu dne ještě o 10 marek víc. Takže se dá spočítat, že Alois Weiss během dvou let v Praze vydělal necelých 50 tisíc marek. Za to jste si tehdy mohli koupit i menší vilu.

Spíš než jako sadista působil Alois Weiss jako pedantský úředník. Alespoň podle jeho pečlivě vedené katovské knihy, kde si kolonky pro popravy nalinkoval až do roku 1946, tedy do doby, kdy už válka dávno skončila. Sám Weiss utekl z Prahy těsně před osvobozením, a i když ho na útěku zadrželi Rusové, dostal se až do Bavorska.

Jako úředníka, který jen v souladu s právem vykonával rozsudky nacistické justice, koneckonců po válce viděly Aloise Weisse i bavorské úřady. Nechybělo moc a stal se mnichovským katem, tak jak vždycky chtěl. Bavorská justice byla ještě plná bývalých kolaborantů s nacistickým režimem, západní Německo ale v roce 49 zrušilo trest smrti a tím i zaměstnání kata.

Weiss se nikdy nedostal před soud. Podle matriky v bavorském Straubingu zemřel jako nemajetný člověk v roce 1969.

autor: vob
Spustit audio