Brazilský gastronomický ráj. Belo Horizonte se obejde i bez pláží
Vnitrozemská města vždy závidí těm na pobřeží, ale často jsou schopna si chybějící příboj kompenzovat třeba nočním životem. Například brazilské Belo Horizonte je právě takovým pulzujícím velkoměstem. Zároveň ale čerpá z nejlepší domácí kuchyně okolního venkova. A všechno se setkává na tamním omamném centrálním tržišti.
Brazilské Belo Horizonte ve státě Minas Gerais prý klidně strčí do kapsy dvě daleko větší města – Rio de Janeiro i Sao Paulo. Alespoň tedy pokud jde o gastronomii. Tamní bary, hospůdky a výčepy se dají srovnat například s těmi španělskými. Za svá kulinářská kouzla vděčí také vyhlášené domácí kuchyni státu Minas. Kde jinde najít důkaz než na centrální tržnici jeho hlavního města.
Sýry mě zaujaly, a tak jsem si nějaký koupil. V Riu de Janeiru najdete jeden z hlavních sýrů, takzvaný minas. Je čerstvý a málo zralý. Ty ostatní nestojí za nic, snad jen za hodně peněz. Ale tady je výběr obrovský. Stejně tak v masném krámu.
Zákaznice se durdí. Přišla pro kůzlečí, ale špatně ho připravili. Jinak se porcuje zmražené a jinak čerstvé, vysvětluje. Kůzlečí sežene jen tady, nikde jinde. A mají ho tu spoustu.
Chilli, olivy, palmové stonky i štěňata na jednom místě
Stačí si tu trochu pobloudit a uvidíte klobásky, med, sušené ovoce, džemy z guave a samozřejmě doce de leite, tedy karamelizované sladké mléko v zavařovacích sklenicích nebo v karamelkách. Ale také tu mají koření, olivy, chilli papričky, nakládané papriky, žampiony i palmové stonky, fermentovaný tabák v provazech, obří pánve a dokonce papoušky nebo štěňata.
V jednom z barů marně skrývá boule za ušima televizní reportérka z vedlejšího státu. Priscila Andersonová popisuje místní kuchyni jako domácí, chutnou, s láskou připravovanou. Za dva dny tu prý přibrala tři kila.
Tohle je skutečný důkaz rozmanitosti zdejší kuchyně
Koukám vedlejšímu stolu do talíře. Leží na něm hovězí játra smažená s plátky brazilského lilečku jiló. Bratři Reinaldo a Ronaldo sem na tuhle místní specialitu chodí už 30 let. Toto jídlo nechybí v žádném baru, ani ve stylovém výčepu u Antonia. Jeho majitel Alessandro nabízí navíc ještě párečky a klobásy německého typu. A pivo Backer.
U výčepu se baví s návštěvníkem z vedlejšího státu s místními. Prozradí tajemství zdejší kuchyně? Prý domácí výroba, jedinečné ochucení a na venkově také kamna na dřevo. Doporučují frango com quiabo, tedy kuře s okrou, vařeným nakrájeným plodem ibiškovce jedlého. K tomu si můžete dát polentu z čerstvé kukuřice. Další důkaz obrovské rozmanitosti zdejší kuchyně.
