Bude lépe, věří krizí zasažený Detroit
Motorové město nebo Motown. To jsou tradiční přezdívky Detroitu, srdce amerického automobilového průmyslu. Ekonomická recese postihuje město víc než jiná místa ve Spojených státech. Přesto neztrácejí jeho obyvatelé naději a optimismus.
Lidé, mladí i staří, si užívají kluziště přímo v centru Detroitu. Je sobota navečer, mrzne až praští a scenérie zasněženého náměstí s tvářemi zdravě se červenajícími pohybem na čerstvém vzduchu působí skoro idylicky. Nedává tušit, že je toho pramálo, z čeho mohou mít obyvatelé Detroitu a přilehlé aglomerace radost.
Nezaměstnanost je tady podle ministerstva práce nejvyšší ve Spojených státech. V celé metropolitní oblasti dosahuje víc než 10 procent, v městě samotném je bez práce 14 % obyvatel. Příjmy jsou nízké, státní školy bez peněz a bez ambicí. A do toho zprávy o existenčních problémech automobilek General Motors, Ford a Chrysler, které patří tradičně k největším zaměstnavatelům.
Ale zeptejte se obyvatel města, co na to říkají, a nářek a stížnosti neuslyšíte. Asi padesátiletý Patrick se dívá do budoucnosti s nadějí: "Město už prošlo horšími krizemi v posledních desetiletích a vždycky se dokázalo udržet na nohou." Patrick učí na zdejší státní univerzitě a v Detroitu prožil skoro celý život.
Současná krize není podle něj ničím nová. "Automobilový průmysl se musí změnit, což se sice vědělo, ale nikdo s tím nic nedělal. Dokud Američané kupovali velká auta s velkou spotřebou, nikomu budoucnost nedělala vrásky na čele."
Když začaly potíže, vypravili se manažeři trojice automobilek, známé jako Velká trojka, žádat o pomoc do Washingtonu. Kongres je nevyslyšel, prezident Bush ano a společnosti General Motors a Chrysler, které jsou na tom hůř než Ford, dostaly miliardy dolarů na nejnaléhavější potřeby.
A to je špatně, myslí si mladý Detroiťan David. Je proti tomu, aby vláda automobilky zachraňovala. Lepší by bylo, kdyby vyhlásily bankrot, zbavily se aspoň části dluhů a začaly znovu, s novým vedením, novým myšlením, novým elánem. Ekonomika zažívá cyklické potíže, na tom není nic nového, krčí rameny Davidův kamarád James. Po nějaké době se to zase spraví a bude lépe.
V Detroitu samozřejmě uslyšíte i názory, které jsou méně smířlivé. Před výstavištěm Cobo centrum, kde začíná každoroční autosalon, demonstrují odboráři. Přesněji řečeno někteří odboráři, protože akce není posvěcená vedením jejich organizace.
Asi šedesátiletý Jim vysvětluje, co mu vadí. "Vláda dala manažerům automobilek peníze, aby je udržela nad vodou. A teď se chce po dělnících, aby nesli hlavní tíhu restrukturalizace, která je v automobilkách nutná," stěžuje si Jim. Ale demonstrantů je jenom pár desítek a jsou mezi nimi aktivisté nejrůznějšího ražení, kteří mají s automobilovým průmyslem pramálo společného.
Mezi ostatními obyvateli Detroitu se zdá převažovat názor vysokoškolského učitele Patricka. "Musíme znovu najít smysl své existence. To je všechno. Je to snadné," řekl. Patrick důvěřuje inženýrské vynalézavosti, kterou je Detroit stále proslulý. O budoucnost města se nijak nestrachuje.
