Češi na Jeruzalémském knižním veletrhu lákají na slivovici

V pátek se po týdnu uzavřely brány Mezinárodního knižního veletrhu v Jeruzalémě. Koná se jednou za dva roky a letos už to bylo po pětadvacáté. Co se týká literatury o Blízkém východě, patřím ke knihomolům, a tak jsem tam samozřejmě nemohl chybět. S hlavní koordinátorkou veletrhu jsem si popovídal česky, protože je to její mateřština. A u stánku České republiky mě zaujalo neobvyklé lákadlo v plastových kelímcích.

„Letos jsme se rozhodli návštěvníky veletrhu a milovníky české literatury oslovit ještě jinak a máme tady pro ně becherovku a slivovici,“ seznamuje mě s nezvyklým tahákem stánku Pavlína Šulcová z české ambasády a dodává, že zvolená strategie skutečně zabírá. Je pravda, že tekutá lákadla působí mnohem příjemněji než vnucování reklamních letáků, kterými se na sebe snaží upozornit někteří jiní vystavovatelé.

V české expozici jsou nejen desítky původních titulů dovezených z Prahy, ale také knížky v hebrejštině. „Spolupracujeme s izraelským nakladatelstvím Gvanim, které vydalo několik klasických titulů, do hebrejštiny je přeložila Ruth Bondyová. Takže lidé, kteří nečtou česky, ale mají zájem o české autory, si tady mohou koupit knihy třeba od Bohumila Hrabala, Michala Viewegha nebo Karla Čapka,“ vysvětluje Pavlína Šulcová.

Jeruzalémský knižní veletrh patří spolu s káhirským k největším na Blízkém východě. Zdá se ovšem, že jsou to dva oddělené světy. V Káhiře jsem neviděl izraelské vystavovatele, tady se zase v rohu krčí jediný palestinský stánek.

„Největší veletrh je samozřejmě ve Frankfurtu, dětské knížky jsou v Boloni. Obrovský veletrh je také v Londýně nebo v Americe. Jeruzalémský veletrh je však velice důležitý především regionálně. Místní vydavatelství se zde mají možnost setkat s vydavateli z ciziny, aniž by museli vyslat své zástupce do zahraničí,“ poznamenává hlavní koordinátorka veletrhu Šira Strachová

Část českého stánku na jeruzalémském knižním veletrhu

Letos přijelo asi šest set vystavovatelů a také desítky autorů z celého světa. Například íránská spisovatelka Marina Nematová, která už dlouho žije v Kanadě. Proslavila se však autobiografií Vězeňkyně z Teheránu, v níž popisuje útrapy, které ji potkaly po nastolení náboženského režimu v její původní vlasti.

„Je to ohromný pocit, být v Jeruzalémě. Mnoho íránských autorů takovou příležitost nemá. Když jsem v Kanadě ohlásila, že sem pojedu, tak mi na facebook okamžitě začaly chodit protesty. Lidé v Severní Americe mi vytýkali, že podporuji Izrael, že bych ho měla naopak bojkotovat jako řada jiných autorů za to, jak zachází s Palestinci,“ svěřuje se spisovatelka.

„Já však říkám, že jsem spisovatel a mým posláním je navazovat dialog. Ti, kdo mi to zakazují, stavějí zdi, které já chci bourat. Proto jsem řekla, že do Izraele pojedu a že se tu budu snažit mluvit s co nejvíce lidmi a také se tu co nejvíce dozvědět,“ dodává.

Petra Hůlová a Tomáš Zmeškal (oba vpravo) při panelové diskusi

Veletrh znamená první návštěvu Izraele také pro dva autory, kteří tu zastupovali českou literaturu – Tomáše Zmeškala a Petru Hůlovou. „Kdysi jsem slyšel, že Praha, Řím a Jeruzalém jsou tři nejkrásnější města. Jeruzalém jsem sice ještě neviděl, ale zatím se mi tady velmi líbí,“ komentuje své dojmy z návštěvy autor oceňovaného románu Milostný dopis klínovým písmem.

Chtěl by se však také něco dozvědět o zdejší literární situaci. „Znám ji jenom z překladů. Takže se na to těším,“ říká. Dojmy Petry Hůlové z návštěvy Izraele zase umocňují rodinné vazby. „Pro mě je to tu zajímavé také trochu z hlediska mé identity, protože z dědečkovy strany tady mám různé příbuzné. Jsou tak nějak poztrácení, nemám na ně kontakty. Někde tady nicméně bydlí a to je také zajímavý pocit,“ vysvětluje na závěr česká autorka.


Zvětšit mapu: International Convention Center, Jeruzalém

Spustit audio