Českoslovenští legionáři pomáhali Korejcům v boji za nezávislost

Korejský veterán z bojů o nezávislost přiznává, že mu zbraň od československých legií dobře posloužila - Foto: Robert Mikoláš

Korejský veterán z bojů o nezávislost přiznává, že mu zbraň od československých legií dobře posloužilaFoto: Robert Mikoláš

České nebo spíš československé zbraně jsou po světě známé. Dříve jsme jich vyváželi opravdu mnoho. Dokonce i Korejci bojovali na začátku století proti japonským okupantům československými zbraněmi. Ty však byly od československých legionářů operujících v Rusku, kteří jim je prodávali. Korejcům pak sloužily až do konce 2. světové války, kdy je museli odevzdat vítězným Američanům.

Na dobu bojů dodnes vzpomíná i 92letý korejský veterán. „Byly asi takhle veliké a dalo se s nimi střílet dvojím způsobem, buď jen jednotlivé rány, nebo delší dávky. Konkrétně dvanáct nábojů,“ popisuje mi pan Yoon Kyung-bin opakovací pušku, která se před 70 lety stala jeho nerozlučným společníkem. 

Hlídka československých legionářů v zimě v ruském lese - Foto:  Adelchi, licence Public Domain, volné dílo

Hlídka československých legionářů v zimě v ruském leseFoto:  Adelchi, licence Public Domain, volné dílo

Korejská republika požádala československou vládu, aby jí prodala zbraně. A podle dochovaných zpráv je naše jednotky v Mandžusku skutečně dostaly,“ říká 92letý veterán, který bojoval proti japonským okupantům. Na mysli měl prozatímní vládu Korejské republiky ustavenou v Šanghaji v roce 1919. Jestli ovšem šlo skutečně o zbraně československé výroby, už si nepamatuje a z historických pramenů to zjistit nelze. 

V každém případě není tajemstvím, že naši legionáři Korejcům pušky, kulomety i náboje prodávali. Díky nim také obyvatelé okupované země dokázali uspět v nejslavnější bitvě celého období boje za nezávislost u Čching-šan-li v říjnu 1920. V té době navíc nikdo netušil, že zbraně budou zapotřebí i v následujících 25 letech. 

Na fotografii je v popředí šéf prozatímní vlády Kim Ku a za ním dnes 92letý veterán Yoon Kyung-bin - Foto: repro, Robert Mikoláš

Na fotografii je v popředí šéf prozatímní vlády Kim Ku a za ním dnes 92letý veterán Yoon Kyung-binFoto: repro, Robert Mikoláš

„Tehdy jsem studoval v Japonsku a byl jsem přinucen bojovat proti Číňanům. Neexistoval však žádný důvod, proč bych měl sloužit v císařské armádě, a tak jsem utekl a vstoupil do korejských osvobozeneckých jednotek,“ vzpomíná pan Yoon Kyung-bin na okamžiky, kdy se zapojil do osvobozovacích bojů. V té době se také poprvé, i když jen zprostředkovaně, seznámil s pozdějším severokorejským diktátorem Kim Ir-senem

„Přišel člověk, který se představil jako Kim Sung-joo, a žádal o zbraně. Jak víte, podle Severokorejců je Kim Sung-joo a Kim Ir-sen jedna a tatáž osoba označovaná za hlavního bojovníka proti japonským okupantům. Dostalo se mu odpovědi, že nejprve se s nimi musí naučit zacházet a podstoupit výcvik. Po týdnu ovšem zmizel i se svými společníky,“ vypráví Yoon Kyung-bin. 

Mnohem důležitější pro něho bylo, že začal spolupracovat s několikanásobným šéfem prozatímní vlády Kim Kuem, jakýmsi korejským Edvardem Benešem. S ním také v listopadu 1945 přiletěl do osvobozeného Soulu. Jako důkaz mi ukazuje fotografii, na které stojí přímo za Kim Kuem, horkým favoritem na prezidenta svobodné Korejské republiky.Ten byl však v rámci boje o moc zavražděn a tím de facto skončily i politické ambice samotného Yoon Kyung-bina. 

Dvaadevadesátiletý Yoon Kyung-bin je jedním z posledních žijících veteránů, kteří bojovali proti japonským okupantům - Foto: Robert Mikoláš

Dvaadevadesátiletý Yoon Kyung-bin je jedním z posledních žijících veteránů, kteří bojovali proti japonským okupantůmFoto: Robert Mikoláš

A jak dopadly zbraně, které původně sloužily československým legionářům a později i korejským bojovníkům za svobodu? „Puška pocházející od vašich legionářů mi hodně posloužila a v listopadu 1945 jsem s ní přijel i do Soulu. Američané, kteří tehdy Jižní Koreu spravovali, ale chtěli všechny zbraně zaregistrovat. Mohli jsme si je ovšem dále ponechat. Po dvou měsících však přišlo nařízení, že je musíme všechny odevzdat a jejich další osud neznám,“ prozrazuje. 

Z porážky nepřítele měl pochopitelně radost, do rodného města se však přesto vrátit nemohl. Nacházelo se totiž v Severní Koreji. A jak přiznává, nevěří, že by se do něho někdy podívaly jeho děti, možná snad vnuci. 

„Co se týče sjednocení, vzhledem k panující situaci to bude velmi těžké. Podle mne by byl zázrak, kdyby k němu v blízké době došlo. Snad se to v budoucnu stane, jsme přeci jeden národ a měli bychom žít v jedné zemi,“ doufá 92letý Yoon Kyung-bin, jeden z posledních žijících veteránů, kteří bojovali proti japonským okupantům. 


Zvětšit mapu: Soul, Korea
Autor:  Robert Mikoláš  (mir)
Pořad: Zápisník zahraničních zpravodajů  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace