Čeští a slovenští skauti z Bruselu vyrazili na vodu
Prázdniny budou pro mnoho dětí ve znamení táborů, stanování a výletů do přírody. Budou pozorovat noční oblohu, poznávat stromy a květiny, naučí se rozdělávat oheň a na něm si opečou špekáčky. I v sídle evropských institucí v Bruselu už 5 let existuje oddíl českých a slovenských skautů, kteří si říkají Brusk. Na prázdniny se děti z Bruselu rozjíždějí domů do Čech nebo na Slovensko, a tak v Belgii pořádají výpravy pod stan už během roku.
Je půl osmé ráno. Na louce na kopci nad údolím řeky Lessy se ještě povaluje mlha. Slunce už se však dere přes ni a otepluje se. Všechno musí jít jako na drátkách, protože v půjčovně lodí dole u řeky musí být děti i vedoucí brzy, aby se pokud možno vyhnuli vodácké špičce na řece. Ta je totiž mezi zájemci o jízdu kajakem nebo kanoí velmi populární.
Nejdříve ovšem rozcvička. Koho neprobudí pohyb, měl by se dokonale osvěžit při ranní hygieně. Voda v řece je sice čistá, ale někde nahoře proti proudu ji prostě zapomněli ohřát. Teplý čaj pak o to víc zahřeje a buchty napečené maminkami skautů, světlušek a vlčat také dají zapomenout na chladný začátek dne.
Po snídani následuje nutná instruktáž před vsednutím do lodí. „Nástup, přátelé! Nebudete vědět, co se děje,“ svolává malé táborníky jedna z vedoucích. Kdo se zpozdí, oddřepuje si tolik vteřin, o kolik přiběhl pozdě. Když jsou sestaveny dvojice zdatnějších vodáků a háčků-začátečníků, může se vyrazit na řeku.
Řeka Lesse je mezi Belgičany i Francouzi velmi oblíbená. Teče malebnou krajinou vápencových útvarů Arden a je na sjíždění jednoduchá. Potíž je v tom, že belgičtí a francouzští turisté, často skupiny studentů nebo pracovní kolektivy, nasedají do lodí bez sebemenších znalostí.
Netuší, co je kontra, přitáhnout nebo odlomit, ale zato jsou vždy v povznesené náladě a mají s sebou zásobu dalších povzbuzovačů v lodi. Na vodě se pak točí jako „kača v čepici“ a není divu, že pak končí s lodí břichem vzhůru. To z českých a slovenských skautů se „necvaknul“ nikdo.
Tak co holky, jak se jelo? zajímám se. „Šlo to,“ zní vyhýbavá odpověď promočené slečny. „Jsme šíleně mokré, podívej se na moje tepláky,“ ukazuje mi její kamarádka. Na břehu je pro ně však už připraven oběd, který dá na prodělané „útrapy“ rychle zapomenout.
Na první výpravu se oddíl českých a slovenských skautů Brusk vydal 1. dubna 2006. Letos tak oslavil pět let trvání. U jeho zrodu stál jeden z českých úředníků v Evropské komisi – Josef Schwarz. „Hlavní motivací bylo nabídnout dětem českých a slovenských úředníků v Bruselu nějakou volnočasovou aktivitu ve skautském duchu,“ vysvětluje.
„Nejlepší odezvu měla koňská výprava vloni,“ říká dnešní hlavní vedoucí oddílu Libor Klapal. „Povedla se nám jednak díky počasí, ale především díky koním. Děti jsou z nich nadšené a to nadšení se nám vrací zpátky.“
Spokojenost ovšem vládne nejen na výpravách, ale i při družinových a oddílových schůzkách v Bruselu. Když je normální schůzka, sedíme v klubovně, povídáme si a hrajeme. Taky se učíme uzly, identifikovat stopy, morseovku…“ dozvídám se od kluků.
Blíží se večer a chystá se slavností oheň, na kterém se však nepečou buřty. Zapaluje se pochodněmi ze 4 stran a přikládat do něj mohou jen ti, kdo si to zasloužili. U ohně se hodnotí uplynulý rok a padají nápady na další výpravy. Až se v září Bruskové v Bruselu zase sejdou.
