Českých turistů v Súdánu moc nepotkáte. Česky mluvících Súdánců však překvapivě hodně
Někdy je až neuvěřitelné, v jak exotických zemích se člověk může setkat s jazykem naší malé, středoevropské země. Řeč ovšem tentokrát nebude o českých turistech. Těch ostatně v Súdánu moc nepotkáte. Česky mluvících Súdánců však v největší africké zemi potkáte překvapivě hodně. Nedaleko letiště v súdánském hlavním městě Chartúmu dokonce narazíte na soubor staveb vzdáleně připomínající českou chatovou osadu.
Súdánské úřady tyto parcely věnovaly různým spolkům mezinárodní družby. Jeden z nejupravenějších pozemků s krásně zelenou trávou a živým plotem patří Spolku Československo-Súdánského přátelství.
Několik stovek Súdánců, které tento spolek sdružuje, jsou vesměs bývalí studenti v bývalém Československu. Takhle mi líčil doby studia zakladatel sdružení pan Abdalláh: "Do Československa jsme jeli v roce 1967. Tenkrát mi bylo 27 a naše skupina čítala 22 studentů. Studovali jsme tam šest a půl roku."
Přestože kulturní rozdíly mezi Súdánem a Československem byly obrovské, bývalí súdánští studenti si některé naše výdobytky stále pochvalují. "Přijeli jsme z Chartúmu, z Afriky hned do Prahy. Bylo to pro nás velké překvapení. Tam jsme žili a pili pivo, které nám chutnalo až moc. Zajímaly nás vaše holky a opravdu jsme byli spokojení," vzpomíná Abdalláh.
Někteří Súdánci si s sebou zpátky do své rodné země přivezli i české manželky. Většina manželství se však po nějaké době rozpadla. "Jako Afričan jsem hrubý. V Česku si však mohu zvyknout na lepší podmínky. Když sem však vezmu nějakou Češku, tak v Súdánu nemůže žít," vysvětlil. Jednou z mála českých žen, které v Súdánu vydržely, je paní Zdena. V Chartúmu už žije přes 30 let a intenzivně se podílí na aktivitách sdružení.
Bývalí súdánští studenti se na rozdíl od většiny z nás nadále hrdě považují za Čechoslováky. Takhle zapůsobilo sdružení na náměstka českého ministra zahraničí Hynka Kmoníčka: "Kromě dojemných pocitů, když člověk vidí takřka 600 Súdánců hovořících plynně česky, slovensky nebo československy, je to vědomí obrovského bohatství, které máme v absolventech našich vysokých škol. Netýká se to jenom Súdánu, je to okolo celého světa. Ti lidé mají velmi blízký vztah k České republice. Není to jenom jazykem, mnozí z nich mají české manželky, mnozí mají napůl české děti a udržují kontakt dále."
Podle něho je přirozeným úkolem ministerstva zahraničí, aby právě toto české bohatství v zahraničí udržovalo a rozvíjelo, nakolik mu finanční prostředky dovolí. "V každém případě je to velmi krásná a dojemná zkušenost," dodává Kmoníček.
Mnozí lidé z československo-súdánského spolku se dnes pohybují ve vysokých obchodnických kruzích a nejednou už zprostředkovali zakázky mezi súdánskými a českými nebo slovenskými firmami. Ztratit takhle velkou skupinu sympatizantů s naší zemí v Súdánu by tedy byla obrovská škoda.
