Do Barmy dorazil rock. „Zkoušíme, co politici a armáda snesou,“ říká muzikant
Léta izolace poznamenala v jihoasijské Barmě i kulturní scénu. Například ta hudební v mnohém připomínala Československo v 70. a 80. letech: přísná cenzura, zákazy a tajné koncerty v garážích. Teď se situace mění a hudební scéna v Barmě ožívá. Na rockový koncert se v Yangunu vydal i reportér Jaromír Marek.
Kluci na pódiu vypadají drsně: ocvočkované kožené bundy, rozsáhlé tetování, řetězy a kytary. Publikum není početné, zdá se, že většina lidí se s hudebníky i osobně zná. Rocková hudba vstoupila do Barmy teprve nedávno, zato pěkně zostra.
Kapely se rodí jako houby po dešti
„Naše texty jsou o boji, chceme dát lidem sílu, aby se nevzdávali. Zpívám o boji proti nespravedlnosti a tyranii. Samozřejmě i o politice, momentálně se to toleruje, a tak testujeme, co politici a armáda snesou,“ směje se Wo Ree Roo.
Jeho kapela hraje asi tři roky, až donedávna spíš v garážích a na soukromých večírcích. Vojenská junta rockové hudbě příliš nepřála. Teď trochu povolily ledy a kapely se rodí jako houby po dešti. A do hudby vstupují i ženy.
„V Barmě je asi deset holek, co dělají hip hop, ale jen my dvě zpíváme opravdový hip hop,“ říká bez nadsázky zpěvačka dua Y. A. K. Přes bílé tričko má maskáčovou bundu, kterou ji v dusném vedru vůbec nezávidím.
„O čem jsou texty? O životě a nebereme si servítky. Naše texty jsou drsné, mnozí nás kvůli nim nemají rádi. Zpíváme o postavení žen, nejen tady v Barmě, ale všude ve světě nemají ženy stejná práva jako muži.“
Popová muzika přesto vítězí. Zatím
Na improvizovaném podiu se střídají kapely. Skoro ve všech hraje Eiad Dhi, chvíli na klávesy, chvíli na kytaru. Má kolem pětadvaceti, rockové hudbě se věnuje už přes deset let. Začínal s punkrockem, shánět nahrávky oblíbených kapel prý ale nebylo jednoduché.
„Bylo to těžké, v hudebních obchodech nic podobného nebylo. Navíc jsme byli odstřižení od světa, moc jsme nevěděli, co je na hudební scéně nového. Většinou jsme byli odkázaní na magnetofonové nahrávky, které jsme si kopírovali,“ popisuje peripetie Eiad Dhi.
Barma se otevírá světu a rocková hudba se z garáží a sklepů přesunula na denní světlo. Přesto ale zůstává spíše menšinovým žánrem. Potvrzuje to i jedna z návštěvnic koncertu.
„Nejoblíbenější jsou stále sladké písně o lásce. Lidé to prostě mají rádi,“ říká mladá žena. Rock se sice dovalil i do Barmy, v souboji o většinový vkus ale stále vítězí popové melodie a karaoke.
