Do Pekingu se vrátily tramvaje
Víte, že jedny z nejstarších tramvajových drah na světě byly stavěny v Číně? První z nich dokonce už na konci 19. století v Pekingu. V 2. polovině 20. století byly většinou zrušeny, přesto se do čínské metropole tramvaj po téměř 50 letech vrátila. A i když jde jen o turistickou atrakci, můžete se nyní její historickou replikou projet.
Tramvaj přijíždí do stanice s typickým skřípěním brzd. Na nástupní i konečné zastávce zároveň to vře. Lidé stojící ve frontě se už nemohou dočkat, až průvodčí dá pokyn k nástupu: "Připravte si jízdenky, ano, ukažte mi jízdenku," volá průvodčí a každému z cestujících ji při nástupu samozřejmě proštípne.
Výzvu musí několikrát a pěkně nahlas opakovat, obyvatelé Pekingu i návštěvníci metropole totiž na něco podobného nejsou zvyklí, tramvaj se totiž do čínského hlavního města vrátila po téměř půl století a její typické zvonění, díky kterému získala i svou přezdívku, opět zní nedaleko náměstí Ťien-an-men.
"Lidé jí říkali Dang Dang. Řidič zvonil vždy, když přijížděla do stanice, a upozorňoval tím všechny pasažéry. Historie tramvajové dráhy v Pekingu a tím i v celé Číně se začala psát 24. června 1899, kdy na trať spojující vlakové nádraží Ma-čch'-a-pchu stojící za hradbami metropole a Jižní bránu vyjely první soupravy. Ve 30. letech 20. století už vozový park čítal stovku vagónů. Naposledy se pak rozezněla 6. května 1966," vypráví naše průvodčí i průvodkyně v jedné osobě. A já bych jen dodal, že tramvaj z Pekingu zmizela s příchodem kulturní revoluce.
Na někdejší slavné časy elektrické dráhy dodnes vzpomíná i 76letý Wang Sien-č': "Tramvají jsem jezdil už v 50. letech minulého století, to jsem byl ještě mladík. Tehdy jezdívala až do Cchaj-š'-kchou. Samozřejmě že Peking se od té doby hrozně změnil. Zmizely staré hradby a o něco později vzala za své i tramvajová trať." Jou-kuej tien-čche neboli elektrická souprava patřila v Číně 1. poloviny 20. století k běžným dopravním prostředkům. Vedle hlavního města jezdily tramvaje třeba i v An-šanu, Char-pinu nebo Čchang-čchunu, kde jsou mimochodem v provozu dodnes. Do Pekingu se nakonec vrátila, i když jen jako pouhá turistická atrakce lákající návštěvníky do části zvané Čchien-men.
Historickou příležitost projet se alespoň replikou dopravního prostředku, který se stal součástí jeho dětství, si pan Wang nemohl nechat ujít: "Je to skvělý zážitek se opět po 50 letech svézt po kolejích. Teď je určena turistům, kteří si mohou jízdu tramvají vychutnat. A jak vidíte, oba vozy vypadají podobně jako ty původní, jen trolej tu chybí. Vyrazil jsem spolu s vnučkou, které se to evidentně líbí," dodává.
Celkem dvě tramvaje dnes překonávají pouze několikasetmetrovou vzdálenost mezi oběma konci ulice Čchien-men, která ústí jižně od náměstí Ťien-an-men, přesto je na obou zastávkách stále plno. Na druhé straně budovy lemující koleje jsou v drtivé většině prázdné. Vláda totiž nechala původní čtvrť tradičních chu-tchungů rok před olympiádou zbourat a na jejich místě postavit napodobeniny. Původní obyvatelé se už ale vrátit nemohli, za získané odškodné si také koupili byty jinde. A obchodníkům se nabízené plochy zřejmě zdají příliš drahé.
