Drážďanské Albertinum si připomíná sto let od začátku první světové války. Triptychem Válka
Vedle Picassovy Guernicy je triptych Válka od Otto Dixe jedním z nejslavnějších a nejpůsobivějších válečných obrazů. Drážďanská Galerie nových mistrů ho vystavila právě v roce, kdy si připomínáme sté výročí vypuknutí první světové války.
Na levém panelu vojáci v plynových maskách za úsvitu, uprostřed vítězství smrti na bitevním poli, vpravo útěk z pekla válečné vřavy a na spodním díle triptychu nehybní vojáci ležící v těsném podzemním krytu.
„Dix jako první ukazuje drastickou šedivou realitu válečné vřavy. Během první světové války došlo kvůli nasazení moderních zbraní k obrovským lidským ztrátám. A Dix to přesně zaznamenává,“ říká kurátorka výstavy Birgit Dalbajewa.
„Prostřelené břicho, krev vytékající z úst mrtvého… To jsou detaily na tu dobu v umění neobvyklé,“ dodává.
Obraz pod rentgenem
V drážďanském Albertinu běží dobové záběry z válečných zákopů, z bitevního pole. „Dix velel kulometné jednotce ve Flandrech, na vlastní kůži zažil krvavou bitvu na Sommě, statečně bojoval až do konce války,“ říká Herfried Münkler, autor rozsáhlé publikace o první světové válce.
Zpracovat tyto osobité zážitky trvalo Dixovi 10 let. K namalování oltářního obrazu se rozhodl v době, kdy začal pozorovat, že se schyluje k nové válce.
„Na žádném svém obraze nepracoval tak dlouho. Na žádném jiném nehledal tak složitě kompozici,“ konstatuje Birgit Dalbajewa a ukazuje mi rentgenové snímky. Nové zkoumání vzácného uměleckého díla odhalilo, jak často Otto Dix triptych předělával. Během čtyř let znovu a znovu přemalovával už hotové sekvence.
„Idea není jednoznačná, Dix nemoralizuje, nepoužívá symboliku, neukazuje alegoricky utrpení. Člověk si sám musí vytvořit názor, jak se s tou hrůzou vypořádat,“ tvrdí kurátorka o životním díle Otto Dixe.
Prodali poklady, aby triptych získali
Obraz trpících vojáků jako obětí nezapadal do nacistické ideologie. Celé Dixovo dílo se dostalo na seznam zavrženého umění. Pronásledovaný umělec se ukryl na jihu Německa, kde zůstal i po válce. Obraz ještě předtím ukryl v Krušných horách.
„Když koncem 60. let v Albertinu otevírali sál revolučního umění, což byl předobraz socialistického realismu, chtěli tu Dixe mít. Bylo ale zapotřebí umělci zaplatit ve valutách, ne ve východoněmeckých markách,“ vypráví Birgit Dalbajewa.
„Ředitel galerie spolu s ministerstvem tehdy rozhodli, že se prodají různá díla z drážďanské klenotnice, ze sbírky porcelánu, z místní zbrojnice, ze zelené komnaty i dalších muzeí. Byla to komplikovaná operace, ale chtěli ten obraz tehdy získat stůj co stůj.“
Umělec prodal triptych městu, kde roky působil jako profesor, za půl miliónu západoněmeckých marek. Šlo o mimořádnou nabídku, galerie ve Stuttgartu kupovala v té době jiný Dixův obraz dvakrát dráž.
Maloval jen to, co prožil
Hodnota triptychu Válka je podle kurátorky drážďanské galerie v něčem jiném než v ceně: „Jeho význam spočívá v tom, že se pokusil ukázat věci tak, jak je zažil, jak se odehrály, bez nějaké symboliky.
Obraz je podle Birgit Dalbajewy zajímavý pro všechny generace. Velký zájem o něj byl po roce 1945. Jen málo děl tehdy zprostředkovávalo soudobé dějiny, válku.
„Dix sám říkal, že člověk musí válku zažít na vlastní kůži, aby porozuměl tomu, čeho jsou lidé schopní. A pak to zpodobnil touto drastickou metodou,“ uzavírá Birgit Dalbajewa. A právě to podle ní dělá z Dixova triptychu Válka jedno z nejvýznamnějších protiválečných děl 20. století.
