Egypťané jdou na letní žízeň s půllitrem v ruce. Před chmelem však dávají přednost cukrové třtině
V úmorných letních vedrech si také Egypťané dopřávají vychlazený mok z orosených sklenic s pěknou pěnou na povrchu. Žízeň je veliká, a tak nezůstává jen u jednoho půllitru. Přesto jdou domů krokem rovným a příjemně osvěžení. V egyptských pouličních občerstvovnách si totiž nechávají sklenice naplnit vším možným, jen ne pivem.
Rozpálené ulice, spousta aut, teplota 40 stupňů ve stínu – prostě klasická káhirská letní pohoda, před kterou se každý snaží uklidit, nejlépe někam k moři. No a ti chudáci, kteří musí v srpnu v Káhiře zůstat, včetně autora této reportáže, potřebují každou chvíli hasit žízeň. A na tohle jsou v Egyptě bezvadně zařízení.
Před krámkem stojí na ulici jakési snopy z třtinových klacků. Jde o netradiční poutač, který zve kolemjdoucí, aby vstoupili a ochutnali zdejší oblíbený nápoj – třtinovou šťávu.
Přeslazená tráva
Stejně jako všichni káhirští džusaři i Ašraf láká kolemjdoucí cinkáním typické nerezové nádoby a hned mi z ní za pultem z velké výšky zkušeně nalévá přímo do sklenice. Orosený půllitřík se plní studenou, bílou, lehce nazelenalou tekutinou s pěnou na vrchu.
Je to příšerně sladké, ostatně to se dá čekat, když jde o šťávu vyždímanou přímo z cukrové třtiny. Chutná to trošku jako přeslazená, ve vodě rozmixovaná tráva. Ale po pár locích, když mi chladná, sladká šťáva pomalu stéká rozpáleným jícnem do žaludku, je to v tom horku docela slastný pocit. Půllitr za šest korun? Tak ještě jednou, prosím.
„Šťáva z cukrové třtiny má spoustu zdravých účinků. Čistí například ledviny – líp než pivo. A s mírou si ji můžou dát i cukrovkáři,“ vysvětluje mi šéfdžusař Mahmúd. Ráno si prý rozhodně mám dát sklenici na lačno - je to dobré také na žaludek.
Lisujeme všechno, co má šťávu
Další klacek třtiny pomalu mizí ve velkém elektrickém lisu a z kohoutku dole už vytéká do nerezové nádoby nazelenalá šťáva. „Tak jednou za týden přijede náklaďák s třtinovými klacky z pole,“ vysvětluje džusař. „Nastrkáme je támhle do patra a postupně je odebíráme a lisujeme.“
Krámek je malý, ale teď v podvečer je tu rušno. Éterem létají objednávky a lisy a mixéry jedou na plné obrátky. Lidé sedí venku u stolečků až doprostřed vozovky – to ale v Káhiře nikomu nevadí, řidiči se vyhnou – a prolévají se různými šťávami.
Kromě třtinové nabízejí snad ze všeho, co má zrovna sezónu. Nad vchodem se teď v síťkách houpají manga, granátová jablka, kvajávy, žluté melouny nebo avokáda a lákají na osvěžující občerstvení. Koktejl na přání vám tu vylepší ještě mlékem, zmrzlinou či oříšky.
„Rozhodně si dám radši šťávu než třeba coca-colu. Je to zdravější a taky chutnější. Když mi vyprahne, tak jedině přírodní džus. A nejlepší je samozřejmě z cukrové třtiny,“ říká pán ze sousedství, který si tu dává jedno třtinové od cesty na stojáka.
