Favela Rocinha: před rokem bych vás do téhle čtvrti Ria radši nevodil

Za necelý rok hostí finále mistrovství světa a za tři roky olympijské hry? Rio de Janeiro má pověst jednoho z nejkrásnějších měst na světě, ale také zároveň nálepku místa, kde na člověka číhají různá nebezpečí. V těsném sousedství turisticky atraktivních míst leží favely, tedy čtvrti ještě donedávna ovládané drogovými gangy, kam se návštěvníci města radši nepouštějí. Některé z nich se ale před velkými sportovními akcemi mění. Město i stát se je snaží kultivovat.

Kde je kopec, tam se taxikářům dobře daří. Favela Rocinha v Riu de Janeiro je právě na takovém strmém kopci. „Odtud se dá všude po favele dojít pěšky. Když jdu dolů na pláž, tak většinou po svých. Zpátky se často nechám vozit. Vidíš tady ty chlápky s motorkami? Oni se živí tím, že rozvážejí lidi odsud od hlavní silnice domů. Slouží jako místní mototaxi,“ povídá mi Marcelo.

Čtěte také

Turistům se na vyhlídku do kopce pěšky nechce

Marcelovi je přes čtyřicet let a žije tu od narození. Stal se tu populární postavičkou, každou chvíli se s ním někdo zdraví. Zná favelu jako své boty, těžko byste hledali lepšího průvodce.

Volně puštěný papoušek jako domácí zvíře

Taxikáři s motorkami chtějí za svezení pět realů, tedy asi padesát korun. Není to zrovna levné, ale favela Rocinha, tak jako mnoho dalších v Riu, leží v kopci, který se prudce zvedá od moře. O zákazníky proto nemají nouzi.

My ale necháváme mototaxikáře za zády a vydáváme se s Marcelem mezi změť většinou dvou- až třípatrových pestrobarevných domků pěšky.

Život lidí konečně místo obchodu s drogami

„Je to dva roky, co do favely přišla policie. Předtím bych tě sem ani náhodou nevzal, bylo to tady hodně nebezpečné. Lidé se báli, vládli tu drogoví překupníci a střílelo se tu. Teď, když jsou tu policisté, tak už mají lidé klid, je tu bezpečno,“ popisuje mi Marcelo.

„Je to pravda, určitě je tu teď bezpečno, když to porovnám se situací před několika lety. Pracuju tady s místními lidmi už pět let a pamatuju si, že nebylo vůbec nic neobvyklého potkat tu za bílého dne různé výrostky s ostře nabitými zbraněmi,“ říká mi Scott Miles, ředitel dobrovolnické organizace pracující ve prospěch lidí z favely.

„Zbraní bylo ve favele vůbec spousta. Také se tu běžně na ulici obchodovalo s drogami, to s příchodem policie na podzim 2011 taky vymizelo,“ doplňuje Scott, který je s Marcelem dobrý kamarád. Ale nejen proto se také on v Rocinhe velmi dobře vyzná.

Čtěte také

Scott Miles je Američan, který dostal před časem nápad a založil komunitní centrum, které zve dobrovolníky, většinou studenty z celého světa. Ti dávají lidem (a hlavně dětem) z favely možnost zdarma se vzdělávat a neformálně si osvojovat různé dovednosti. Je to pro ně šance, jak jednou žít jinak než z ruky do pusy a jak uniknout z favely na příjemnější místa.

Pohled z hlavní silnice vzhůru na celou favelu

Život v Rocinhe, byť je pro mnohé tvrdý a těžký, nemusí být žádným živořením. Jde o svérázné a místy drsné sídliště, ale rozhodně si nepředstavujte indický slum nebo podobné chudinské čtvrti. Dokonce tu najdete místa, kde by si stavěli své vily miliardáři, kdyby to nebylo uprostřed favely.

Bizarními cestami k vyhlídkám

Marcelo předstírá, že umírá vyčerpáním – vystoupali jsme až na vrchol kopce a závěrečný úsek je extrémně příkrý. Ale odměna stojí za to. Celou favelu máme jako na dlani, a aby byl zážitek ještě působivější, zve mě můj brazilský průvodce na netradiční rozhlednu.

Marcelo volá do otevřeného okna a pak chvíli smlouvá s postavou, která se v něm objeví. Majitelé nejvýše položených domů v Rocinhe si zřídili výnosný byznys a nemusejí pro něj ani hnout prstem. Za pět realů, což je obvyklá taxa, můžeme vylézt až na plochou střechu a tam se nerušeně kochat.

„Zavři dveře!“ říká mi Marcello v jednom takovém domě. Je to trochu bizarní a nečekaně intimní zážitek. Jdeme do schodů a na chodbách nájemníci suší vyprané oblečení, v jednu chvíli je třeba podlézt šňůru, na které visí dámské kalhotky.

Bazén, kam mají lidé z favely přístup zdarma

„Dívej! To je místečko. Ještě lepší, co říkáš?“ vítá mě Marcelo, když se přes všechno spodní i jiné prádlo probojuju až na střechu. Má pravdu, tohle je výhled, za který by se v luxusnějších částech města platilo zlatem.

Místa pod slavnými dominantami Ria zvelebují také místní

Na jedné straně mohutné skalisko, pod ním pláž a další pahorky, a z druhé strany na vás svou krásou útočí hlavní dominanty Ria: socha Krista, Cukrová homole, pláž Copacabana, čtvrť Ipanema a přilehlé jezero.

Čtěte také

„Je to tady teď šíleně drahé. Co přišla do favely policie, bydlení tu hodně podražilo. Rozhodně se tu nebydlí zadarmo jako v nějaké chatrči za městem. Já svůj byt vlastním, ale ti, kteří jsou v nájmu, platí za svůj apartmán, tady v lepší části favely většinou šest set realů. To se skoro rovná minimální mzdě,“ dál mi popisuje místní situaci můj dnešní průvodce Marcelo.

Ale řada lidí si dokáže sehnat práci ve městě, nebo se slušně uživí i v samotné favele. Před lety tu neměli ani kanalizaci, dnes tu najdete i restaurace, lidé mají přístup k internetu a samozřejmostí je i v těch nuznějších domech barevná televize.

I ve favele Rocinha je život tvrdý, ale jde spíš o svéráznou čtvrť obyčejných lidí, kteří se snaží si své místo k životu stále zvelebovat.


Zvětšit mapu: favela Rocinha v Riu

autor: jkb
Spustit audio