Fotil válku v řadách Vietkongu, jeho dcera je už Američanka

Kolegové ho přezdívali Králem bitevních polí. S fotoaparátem se totiž pohyboval přímo ve válečné vřavě, přesto byly jeho snímky na Západě dlouho neznámé. Řeč je o vietnamském fotografovi Doan Cong Tinhovi, který působil v komunistické armádě.

„Ze začátku mým schopnostem moc nevěřili. Proto mi dali ten nejobyčejnější foťák, Kiev, což byl starý přístroj sovětské výroby. Zřejmě jsem se však osvědčil, tak jsem povýšil na Praktiku. A s tou už se daly dělat skutečně kvalitní záběry, na akční scény byla jak dělaná,“ vzpomíná na své začátky válečného fotografa dnes 76letý Doan Cong Tinh.

V ruce drží několik černobílých fotek z Vietnamské války. Na jedné z nich probíhá příslušník komunistických jednotek právě dobytou americkou základnou Dau Mau, zatímco jeho spolubojovník vítězně mává praporem.

Dobytí základny Dau Mau, Quang Tri 31. 3. 1972

„Nejznámější jsou právě snímky z bitev probíhajících u důležité silnice číslo 9. V okamžiku, kdy jsem tyto momenty, tedy porážku nepřítele zachytil, cítil jsem obrovskou hrdost. A to tím spíše, že fotografie byly vlastně důkazem našich schopností, toho, že dokážeme zvítězit nad mnohem silnějšími a lépe vyzbrojenými armádami,“ dodává.

To už se psal rok 1972, kdy se mu do ruky jako válečná kořist dostal fotoaparát Canon. V té době také jeho manželka - vojenská lékařka - čekala první dítě. „Neměl jsem žádný strach. Prostě jsem pobíhal okolo a fotil. Na to, že bych mohl být zabit, jsem vůbec nepomyslel. A ani zpětně toho nelituji,“ vypráví. Přesto přiznává, že manželce napsal dopis na rozloučenou pro případ, že se nikdy nevrátí. Dnes si jeho text mohou přečíst i návštěvníci vojenského muzea v Saigonu.

Doan Cong Tinh na dobové fotografii

Válečným fotografem se přitom stal prakticky náhodou. Profesionálně se totiž tomuto oboru nevěnoval, fotografem se tak prý, jak říká, stal doslova za pochodu. „Nikdy jsem to nestudoval, jen jsem se o focení více zajímal. Velení armády mne proto poslalo na frontu, abych pořizoval snímky z bojů. Mým vzorem byl maďarský fotograf Robert Capa, který zdokumentoval třeba občanskou válku ve Španělsku nebo arabsko-izraelský konflikt z roku 1948. Za jeho nejlepší snímky vůbec pak považuji ty z vylodění Spojenců v Normandii,“ říká.

Na rozdíl od Roberta Capy, který shodou tragických okolností zahynul právě ve Vietnamu při fotografování první indočínské války s Francouzi, Doan Cong Tinh ve zdraví přežil. Jeho kolegové v této souvislosti mluví o zázraku. Vždy totiž fotil doslova v té největší bitevní vřavě. Po 30. dubnu 1975, kdy Vietnamská válka skončila, se tak mohl šťastně shledat s manželkou i tehdy už tříletou dcerou, která si mimochodem v dospělosti našla práci i nový život v USA.

Fotografie po bombardování B-52 u Quang Tri

„Moje dcera je architektka a dnes žije se svým mužem ve Spojených státech, kde se jim narodili dva synové. Mají tedy americké občanství. A když jsem viděl jejich první fotky, měli na těle vlajku s typickými hvězdami a pruhy. Na stará kolena mne tak čeká další boj s Američany. Naštěstí už však jen plný radosti, tedy jako dědečka s vnoučaty,“ dodává se smíchem.


Zobrazit válečné muzeum v Hočiminově městě (Saigonu) na větší mapě
autor: mir
Spustit audio