Generál Custer měl vítězství na dosah

„Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem,“ zpívá se v české verzi písničky amerického country muzikanta Leona Payna. Při projížďce po bitevním poli u Little Bighornu nemůžu tenhle kus od Zelenáčů dostat z hlavy a pořád mi zní v uších.

Ovšem na místě, o kterém se zpívá, si naplno uvědomuju, jak ošidné je věřit populárním verzím výkladu historických událostí. A nejde zdaleka jen o to, že stopař Jim Bridger sice skutečně existoval, ale u Little Bighornu vůbec nebyl.

Generál Custer bývá například líčen jako nadutý ctižádostivec, který měl rozkaz počkat na posily, ale porušil ho. Jenže podle jiných výkladů nechtěl, aby měli indiáni čas se rozprchnout. A tak postupoval logicky a vojensky správně, vysvětluje mi Ken Woody, ranger místního národního parku.

„Myslíme si, že chtěl zahájit bitvu z jihu a současně zaútočit na indiánskou vesnici z boku nebo z opačného směru. Věděl, že by indiánské ženy s dětmi prchaly na sever – pryč od střelby na jižním kraji vesnice. Kdyby se mu podařilo přebrodit řeku Little Bighorn a zadržet je, bitvu by tím jistě skončil,“ přibližuje mi možnou alternativní verzi dávných událostí.

„Indiánští válečníci by nebojovali, kdyby věděli, že drží jako rukojmí jejich děti a ženy, a Custer by uspěl,“ dodává. Slavný generál se však se svým oddílem přes řeku nedostal. Je možné, že si k brodu vybral špatné místo. Do útoku se pustil bez dostatečných informací o podobě a velikosti indiánské vesnice.

To je sice z dnešního pohledu hrubá chyba, ale vzhledem k tomu, že indiáni do té doby jen málokdy dokázali klást opravdu dobře organizovaný, koordinovaný odpor, není to nedbalost až tak nepochopitelná. Pramení ze zkušenosti, kterou do té doby americké jednotky z indiánských válek získaly.

„Custer tedy nebyl schopen překonat řeku a dostat se na druhý břeh do vesnice. Jeho původní taktický záměr nevyšel. Navíc čelil velké přesile – měl 647 mužů a proti němu stálo asi 2000 indiánských válečníků. Vlastně celá vesnice o 6 až 8 tisících obyvatel,“ říká pro lepší představu Ken Woody.

„Někteří kritici poukazují také na to, že Custer rozdělil své síly na úseku dlouhém asi 8 kilometrů do tří skupin. Tím je rozdrobil a pomohl indiánům k vítězství. Kdyby mu však vyšel jeho původní taktický plán, nezáleželo by na tom. Uspěl by,“ myslí si odborník z národního parku.

Kdyby bývají chyby. Nikdo nepochybuje o tom, že americká armáda a především pýcha a sebevědomí mladého národa utrpěly u Little Bighornu těžkou ránu. Jenže postupem času se mění oficiální pohled na historii Spojených států a hlavně nemilosrdné a věrolomné vyvražďování severoamerických indiánů.

Na bojišti tak dnes nenajdete jen pomníčky amerických vojáků, ale také separátní připomínku posledního triumfu původních obyvatel. „Tohle místo symbolizuje různé věci pro různé národy. Siouxům a Šajenům připomíná slavné vítězství jejich kultury. Pro Spojené státy je to naopak připomínka drtivé porážky. Podle některých názorů o to drtivější, že v ní padl generál Custer, který byl velkou osobností národního věhlasu,“ říká Ken Woody.

„Custer byl hrdinou z občanské války a pro hodně současníků bylo nepochopitelné, že u Little Bighornu dokázali indiáni jednotku pod jeho přímým velením vybít do posledního muže. I když – abychom byli přesní – 8 kilometrů odsud se 350 mužů 7. kavalerie dokázalo ubránit. Není tedy pravda, že by byla celá 7. kavalerie do jednoho postřílena,“ zdůrazňuje Ken Woody z Úřadu národních parků.

Bojiště u Little Bighornu je i dnes, skoro 135 let po slavné bitvě, jakousi oslavou posledního vzepětí indiánských kmenů. To však paradoxně předznamenalo také definitivní konec jejich odporu. Současně je místem, kde si Američané připomínají jednu z nejbolestnějších porážek. I když i tady zjistíte, že historická realita nebyla jako obvykle až tak černobílá, jak se často dozvídáme.

Indiány si rozhodně značně romantizujeme, říká Josef Porsch z Ligy lesní moudrosti, organizace zaměřující se na vedení dětí k životu v přírodě. Současně však připouští, že i jeho k indiánské tematice přivedla právě ona pověstná romantika. Na bitevním poli u Little Bighornu osobně byl, a jak se svěřil v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů, byl šokován. „Zatímco my si indiány romantizujeme, v Americe je mnozí vnímají jako lidi, kteří žijí na okraji,“ říká k tomu. Čemu přesně se věnuje Liga lesní moudrosti a co jemu osobně přináší být jejím členem, přiblížil Josef Porsch v rozhovoru, který si můžete poslechnout ze záznamu.