Generál Patton leží v Lucembursku
Armáda pod velením amerického generála George Pattona osvodila jihozápad Československa. To je komunisty neúspěšně popíraný historicky fakt. Málo se ovšem ví, že tento vojevůdce zůstal Evropě věrný i po smrti. Když v prosinci 1945 zemřel na následky dopravní nehody v Německu, byl pochovaný na vojenském hřbitově v Lucemburském velkovévodství. Proč právě tam?
To, že Plzeň a také další města a vesnice v západních Čechách osvobodili vojáci 3. americké armády, které velel generál George Patton, už dnes nikdo neutají. Za svobodu jsou mu ale vděční i jinde v Evropě na západ od nás.
V lucemburském městě Ettelbruck má generál Patton dokonce svůj památník a náměstí. Jeho vojáci totiž toto město osvobodili podruhé. Z první svobody se jeho obyvatelé dlouho neradovali.
"1. americká armáda osvobodila město už v noci z 10. na 11. září 1944. Na podzim ale Němci zahájili protifenzívu známou jako Bitva v Ardenách a Ettelbruck znovu obsadili 16. prosince. Pak ale přišla 3. armáda generála Pattona a město podruhé osvobodila na Vánoce 25. prosince," vyprávěl mi prezident klubu pro studium dějin 2. světové války a patron Pattonova památníku v Ettelbrucku Heinrich Paul.
"Když Patton město obsadil, vytlačil Němce jen za řeku Sure," ukazoval pan Heinrich na vodu tekoucí kolem města z návrší, na kterém jsou dnes obelisk se zlatým orlem a americký tank jako vzpomínka na osvobození Ettelbrucku. Město bylo Američanů, ale Němci za řekou vydrželi až do ledna, kdy je začali spojenci hnát směrem na východ.
"Ettelbruck bylo první větší město, které v Lucembursku Američané osvobodili. Bylo to ještě důležitější tím, že už tu vlastně jednou byli a zase ustoupili, aby odtud nakonec Němce opravdu vyhnali. Proto byli zdejší obyvatelé Pattonovi tak vděční a postavili mu památník," říká jeden z jeho tvůrců Heinrich Paul.
V muzeu jsou k vidění fotografie z Pattonova profesního růstu, jeho obraz i socha, americké i německé uniformy, zbraně a dobové dokumenty. Občané Ettelbrucku by svého osvoboditele určitě jmenovali čestným měšťanem, jenže to nestihli. George Patton zemřel rok potom, co město osvobodil. Podlehl zraněním, která utrpěl 9. prosince 1945 při autonehodě v německém Mannheimu.
"Jeho zranění nebyla smrtelná," říká Heinrich Paul, "ale při léčení v nemocnici se u něj objevila plicní embolie a ta byla pravděpodobně příčinou jeho skonu." George Patton se ale do Lucemburska přece jen vrátil. Je pochovaný na vojenském hřbitově v obci Hamm nedaleko hlavního města. Proč právě tam?
Jeden ze správců hřbitova Keith Stadler se se mnou vydal po zastřiženém trávníku k jeho hrobu a přitom vyprávěl: "Generál Patton vyslovil už dlouho před smrtí přání, že pokud v Evropě zemře, chce být pochovaný se svými vojáky. Jeho manželka toto přání respektovala."
Generál George Patton má na hammském hřbitově stejný bílý kříž jako ostatní vojáci. Ten jeho ale stojí v čele pohřebiště, stranou od ostatních řad hrobů.
"Má tu zvláštní místo, ale ne proto, že by to byl záměr armády. Ani proto, že to byl generál. Vědělo se ale, že byl natolik populární, že jeho hrob budou navštěvovat zástupy lidí. Ti by mohli poničit hroby kolem něj. S ohledem na ostatní vojáky se tedy rozhodlo umístit jeho hrob mimo řady. Také jeho žena chtěla, aby měl zvláštní místo," dodal Keith Stadler.
"Nejdříve armáda řekla: Ne. Všichni vojáci obětovali vlasti svůj život a jsou si proto rovni. Nedělají se výjimky. Pattonovi byli ale velmi dobrými přáteli velkovévodkyně Charlotty. To, čeho nedosáhla paní Pattonová, se podařilo jí, a tak má generál speciální místo," vysvětlil mi na vrcholu hammského hřbitova Keith Stadler.
Návštěvník si v domku na kraji hřbitova může vzít krátkého průvodce po nekropoli. Mají ho tu dokonce i v češtině. "Jezdí sem hodně turistů od vás," řekl mi Keith. Však také máme být Pattonovi i ostatním 5 tisícům amerických vojáků, kteří tu leží, za co vděční.
