Gorily zatím znaly jen z talíře. Toulavý autobus to mění
Žijí v pralese, gorilu však dosud viděly jen na talíři. Řeč je o kamerunských dětech, které vyrůstají v blízkosti vzácných primátů. Opice vnímají jen jako součást jídelníčku. A právě to se snaží změnit Toulavý autobus, projekt pražské zoo, který děti z pralesních oblastí začal vozit do záchranné stanice pro gorily.
Je brzy ráno, v centru vesnice Somalomo však panuje čilý ruch. Malý autobus s nápisem Le Bus Ambulant je doslova v obležení dětí, rodičů i mnoha dalších – příbuzných nebo jen zvědavců.
Něco takového tady, v pralesní oblasti u rezervace Dja, místní vskutku ještě nezažili. Na několik set kilometrů dlouhou cestu se totiž vydává dvanáct dětí ve věku devět až dvanáct let a s nimi i pět rodičů a tři učitelé. Nikdo z kluků a holek přitom rodnou obec dosud neopustil, není tedy divu, že jsou jejich tátové a mámy lehce nervózní.
„Doufám, že budou v dobrých rukách. Dceři jsem nakázala, ať se slušně chová a poslouchá,“ svěřuje se maminka malé Anne-Flory. Děti se mezitím usazují, nastává poslední loučení a autobus vyjíždí.
Somalomo se rychle ztrácí v oblacích načervenalého prachu. Na asfaltku se dostaneme až za zhruba čtyři hodiny. Řidič si však bez problémů dokáže poradit i s těmi největšími dírami, navíc nálada uvnitř autobusu je výborná.
Tváře dětí jsou plné očekávání a všechny se radují třeba jen z toho, že vidí několikapatrové a zděné domy. A to hlavní na ně teprve čeká. Cílem naší výpravy je totiž záchranná stanice pro gorily a další primáty v Limbe.
Cesta byla fajn, tím hlavním však jsou gorily
„Děti uvidí gorily, zúčastní se práce přírodovědného kroužku a hlavně získají silný zážitek spojený s gorilami a ochranou přírody,“ vysvětluje smysl celého projektu Toulavý autobus ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.
Po sedmi hodinách konečně dorážíme na místo. „Líbila se nám už samotná cesta, města, kterými jsme projížděly, i velké domy. Nikdy jsme nic takového neviděly,“ svěřují se děti s dosavadními dojmy. Nejvíce se však těší na gorily.
A konečně se jich dočkaly. Namačkané u jedné z klecí pozorují obrovské primáty a naslouchají slovům svého průvodce.
„Jsou zvědavé, chtějí vás také vidět. Zítra budete mít možnost se s nimi seznámit blíž, je už pozdě odpoledne a to už gorily bývají uvnitř. Ve volném výběhu budou zase ráno,“ vysvětluje vedoucí záchranného centra.
Děti zatím znaly gorily jen z talíře
Vede natěšené i zvídavé děti dál. U jedné z cedulí s fotografiemi je pak seznámí i s pohnutými osudy nádherných primátů. Vždyť pytláky nebo pašeráky mohou být i rodiče těchto dětí.
„Tohoto samce, který se jmenuje Chella, ekostrážci objevili v kufru pralesního taxíku, kde ležel na těle své zabité matky. Když ho přivezli k nám, byl v dost zuboženém stavu,“ dozvídají se jeden z mnoha tragických příběhů.
Na tvářích dětí ze Somaloma je vidět zděšení. Nechápou, jak je něco takového vůbec možné.
„Děti v životě z vesnice nevyjely. Neznají zvířata, která jsou v lese, vidí je jen na talíři. Jsem rád, že mohu být u tohoto projektu, že jim to pomůže,“ říká Karel Poborský, který je patronem Toulavého autobusu a děti ze Somaloma doprovází.
Toulavý autobus mění pohled dětí na vzácné primáty
Kluci a holky mezitím pobíhají od jednoho výběhu ke druhému. A začínají se také ptát. Zajímá je například to, co se s gorilami stane, když v záchranném centru umřou.
„To je dobrá otázka,“ odpovídá průvodce s tím, že gorily tu vnímají jako lidi, jako členy vlastní rodiny. Pohřbívají je tedy stejně, s maximálním respektem a úctou.
Je jasné, že Toulavý autobus i setkání se živými gorilami pohled dětí na tyto vzácné primáty zcela změní. A přesně o to jde.
Zvětšit mapu: většina dětí dosud ze Somaloma nikdy nevyjela ven
