Hraje šachy, miluje nepořádek a hudbu skládá bez piana. Takhle žije Ennio Morricone
Ennio Morricone, který se podepsal pod hudbu u více než 500 filmů, je mužem, jenž nemá rád pořádek. Alespoň takový je dojem našeho zpravodaje Jana Šmída, který měl možnost s ním mluvit v jeho římském bytě. A tato filozofie mu imponovala. Stejně tak schopnost skládat hudbu bez pomocí piana. Všechno, co mistra napadne, rovnou zapíše do notové partitury.
Morricone, legenda zejména filmové hudby, vystoupí 12. února v pražské O2 Aréně. Jeho předchozí koncert byl beznadějně vyprodán. A jiné to zřejmě nebude ani s tím letošním.
Vcházíme do nádherného paláce jen pár kroků od proslulého Kapitolu v centru Říma, a čeká nás první překvapení – v ostraze paláce pracuje Čech, který nás posílá nahoru.
Podivné zvuky, které slyšíme po příchodu do krásného prostorného bytu, vydává sám maestro. Je silně nachlazen, ztrácí téměř hlas a tímto trochu neobvyklým způsobem se snaží své hlasivky oživit. Ale to není jediné překvapení. Názorně také demonstruje svou inspiraci každodenním životem – třeba policejní sirénou. A jeho dikce někdy připomíná hudební presto.
Šachy hrál s Karpovem i Kasparovem
Nejvíce mě pochopitelně zajímají věci z osobního života. Zejména o tom, jak spolupracoval se Sergio Leonem, je známo prakticky vše. Maestro se nadšeně rozmluví, když se ho ptám na šachy. Je totiž vášnivým šachistou.
„Hrál jsem s Karpovem, Kasparovem, také maďarskou velmistryní Juditou Polgárovou, se všemi jsem prohrál, ale výborný zápas jsem sehrál s ruským velmistrem Borisem Spasským – byl jsem v lepší pozici a on přivedl zápas k remíze tím, že třikrát zopakoval stejný tah. Návrh na remízu jsem přijal. A on byl po zápase rozpačitý. ‚Hrál jsem špatně,‘ řekl. Mám ještě partiář z toho zápasu, ale nelze ho přehrát. Jak byl nervózní, tak dělal chyby při zapisování tahů. Prostě to nesedí. Ta partie mě potěšila, protože on je samozřejmě lepší hráč než já,“ vysvětluje.
Po bytě vidím několik šachovnic a téměř jsem připraven rychle postavit figurky, třeba by si zahrál. S Judit Polgárovou jsem kdysi také hrál, ale byla to simultánka a také poměrně krátká partie.
Hollywood odmítl. Aby zůstal nezávislým
Morricone mluví o období, kdy přijímal všechny nabídky a věřil, že se mu pomocí hudby podaří vylepšit i nepříliš dobrý film. Přiznává, že se mýlil. V životě si nejvíce váží svého rozhodnutí odmítnout nabídku přestěhovat se do Hollywoodu.
„Jak jste řekl, zůstal jsem tím nezávislým. Bylo to naprosto klíčové rozhodnutí. Nabízeli mi vilu placenou producentem, ale odmítl jsem to. Neměl bych dostatek volnosti a také mám moc rád tohle město,“ říká o Římu a životní nabídce.
12. února 2015 vystoupí Ennio Morricone v pražské O2 Aréně. Před naprosto rozmanitým publikem, jak potvrzuje Floris Douwes, který jeho evropské turné připravuje.
Jeho hudba oslovuje všechny generace a nejrůznější typy publika – viděli jsme to v Praze, ale třeba také v Berlíně. Na koncertě byli hodně mladí lidé a vedle nich stárnoucí bankéři. Pozoruhodné složení. V jeho hudbě je jakési kouzlo, které nemá nic společného s časem. Děkujeme, maestro.
