Hrdinou etapy Tour de France před sto lety byl cyklista, chodec a kovář
Tour de France ve své historii přinesla mnohé příběhy. Před sto lety se stal hrdinou Eugène Christophe, o němž se dodnes v jednom malém městečku v Pyrenejích hraje divadelní hra.
Minulý týden odstartoval na Korsice jubilejní stý ročník Tour de France. Je to mediální událost roku, u televizních obrazovek sedí i ti, nebo možná převážně ti, kteří se o cyklistiku nezajímají, ale vnímají přenos jako cestopisný pořad.
Následující příběh je považován za symbol tohoto závodu. Je příkladem osobního nasazení, statečnosti a také toho, že dříve museli cyklisté zvládnout několik profesí, aby mohli startovat na tak slavném závodu.
Oprava v kovárně aneb Christophe legendou
Eugène Christophe se stal hrdinou Tour v roce 1913. V šesté etapě jako první vyšlapal na pověstný Tourmalet, byl na něm o pět minut před ostatními. Ve sjezdu však zlomil vidlici, ale nevzdal se. Čtrnáct kilometrů pak vedl kolo do vesnice St. Marie de Campan, kde vyhledal kováře. U něj si sám opravil kolo za pomoci kovářova sedmiletého pomocníka, který mu šlapal měch. Cizí pomoc pravidla zakazovala, a tak ještě Christophe dostal penalizaci deset minut. Do cíle etapy dorazil čtyři hodiny za vítězem, Tour nakonec dokončil na sedmém místě.
Pokud byste náhodně vjeli do městečka St. Marie de Campan v těchto dnech, tak byste nevěřili vlastním očím. Uprostřed malého náměstíčka putuje v předpotopním tričku s kolem v ruce chlapík, kovář rozdělává oheň, na historickém voze čte další chlapík jakýsi text a do toho jiný hraje na violoncello. Ale okolo stojící diváci vám vysvětlí, že se jedná o rekonstrukci jednoho z nejpozoruhodnějších sportovních příběhů v historii.
Sportovní příběh, na který se nezapomíná
Jsme v Pyrenejích, zvláštním drsném regionu, kde kola milují i ženy. „Je to součást naší historie. Ve sportovních klubech jsou nejen chlapci, ale i dívky. Všichni jezdíme na kole a Tour de France je pro nás opravdovým svátkem i proto, že tu cyklisté projedou každý rok,“ říká mladá studentka historie.
To, co se tady odehrává a čehož součástí je i tato mladá dívka, je příběh, který si tady snad nechají patentovat. Jeden z hlavních ochotníků, jinak ovšem bývalý cyklista Mark, který má na radnici na starosti sportovní aktivity v polovině Pyrenejí, mi vypráví o tom, jak Eugene Christophe, hlavní favorit nejtěžší etapy Tour de France, byl na čele závodu a v úniku z mytického kopce Tourmalet zlomil vidlici u kola.
„Doprovodný vůz ho chtěl naložit, ale cyklista to odmítl. Šel pěšky deset kilometrů, našel starou kovárnu a sám – ano, opravdu sám – neboť žádná cizí pomoc nebyla povolena, si vidlici opravil. Nabral čtyřhodinovou ztrátu, ale dokázal předjet ještě čtyři cyklisty a dorazil do cíle. Ztratil sice veškeré šance na to, že by mohl Tour vyhrát, ale podle mnohých vyhrál závod mnohem důležitější,“ vypráví Mark.
Cyklista se stal dokonce hrdinou řady knih
Jako by se tento příběh stal symbolem obyvatel této části Pyrenejí: není tak důležité vyhrát, důležitější je ukázat vlastnosti, které má mít opravdový muž a sportovec. O tomto hrdinském činu Eugèna Christopha bylo napsáno několik knih. Jean Paul Rey napsal jednu z nich.
„Nikdy nevzdáme to, co jsme jednou začali – to bylo jeho hlavním heslem. Tvrdil, že i kdyby se dělo cokoliv, tak prostě nemá právo vzdát. Řekl bych, že dříve se kladl mnohem větší důraz na morálku. Samozřejmě nejen ve sportu. A pak měl ještě jedno motto, které nemusím vysvětlovat: ‚Mým jediným dopingem je vůle‘,“ vypráví autor knihy.
A pak dodává: „Doping tento sport pokazil. Odráží se to i na jubilejním stém ročníku Tour. Jak? Trasa není náročná, prostě chtějí, aby to všichni dojeli a nemuseli si pomáhat nedovolenými prostředky.“
„Troufám si tvrdit, že letošní trasa je postavená mnohem více pro televizní diváky než pro cyklisty. Budou tam krásná místa, ale třeba tady v Pyrenejích se pojedou jen dvě etapy a ještě ne tak obtížné. Jako by organizátoři věděli, že žádný Eugene Christophe už nejezdí,“ dodává závěrem.
