Hudba Dalera Nazarova chce bořit hranice a předsudky
Hudba spojuje. Tohle sousloví možná mnohým uším zní jako klišé, pro řadu dalších má však zcela konkrétní obsah. Skrze hudbu se můžete propojit s domovem, když jste tisíce kilometrů daleko. Nebo nahlédnout do míst, která jste nikdy neviděli. Poodhalit tajemství střední Asie se posluchačům z Ruska, ale i dalších zemí už léta snaží muzikant z Tádžikistánu Daler Nazarov. Nedávno uspořádal koncert v Moskvě.
„Vždycky, když tuhle hudbu slyším, připadám si jako doma. Jako bych byla členem velké rodiny a šla si poslechnout svého příbuzného,“ nostalgicky se pousměje 30letá Taťána Fominská. Z Tádžikistánu odešla do Ruska už před 20 lety. Po daleké středoasijské zemi, kde vyrostla, se jí však dodnes stýská.
Smutek po tisíce kilometrů vzdáleném domovu pomáhá zaplašit hudba pamírského rodáka Dalera Nazarova i těm Tádžikům, kteří jsou – na rozdíl od Taťány – v Moskvě jen dočasně a často se dívají do ne zrovna nejpřátelštější tváře ruské metropole.
V miliónové Moskvě se velmi dobře daří nacionalismu a xenofobii a tádžická komunita patří k těm, které jsou pod palbou nejčastěji. Právě hudba má potenciál předsudky mazat, věří 51letý Daler Nazarov: „Samozřejmě hrajeme pro Tádžiky, kteří tu žijí, ale naše hudba je určená všem. Chceme lidi spojovat, ne je rozdělovat.“
„Přejeme si, aby naše publikum bylo co nejpestřejší, a to nejen národnostně. Rádi bychom, aby se na našich koncertech scházeli i lidé různých zájmů. Hudba by měla bořit hranice mezi státy, ale i bariéry, které máme každý uvnitř sebe,“ říká muzikant.
Podle stejného tolerantního klíče je sestavená i jeho skupina, ve které hrají mladí konzervatoristé po boku o generaci starších kolegů. Tradiční orientální nástroje doplňují moderní instrumenty a staré písně z Pamíru zpívané v perštině se střídají se soudobou tádžičtinou. Většinu textů tvoří zhudebněné verše starých súfijských básníků, které jsou zpěvné samy o sobě a díky hudbě jsou v podstatě srozumitelné i pro toho, kdo farsí nerozumí.
„Pocházíme z Tádžikistánu, studovali jsme v ruských školách, jezdili po tádžickém Pamíru i jiných krajích a narazili jsme na spoustu lidí. Prostřednictvím hudby se snažíme sdělit své zkušenosti: že nehledě na to, odkud jsme, toho máme navzájem hodně společného, a sejít se můžeme právě v hudbě," dodává Daler Nazarov, který oslovil publikum i coby skladatel hudby filmové.
„Jsem Tádžička jen z poloviny. Nikdy jsem v té zemi nežila, tádžičtinu a pamírštinu jsem se naučila, až když jsem začala spolupracovat s Dalerem. Jejich kultura mě však úplně pohltila. Je to jako vrátit se domů,“ říká klavíristka Šachrinzo Jakovlevová, která vyrostla v Uzbekistánu a kultur v sobě má hned několik, včetně ruské.
Podle svých slov si cení především schopnosti pamírského muzikanta citlivě spojovat tradici s modernou a otevírat tak tádžické kultuře cestu do světa. „Daler sám hraje skoro na všechny nástroje, zpívá, skládá básně. Je filolog, zná literaturu, zajímá se i o filozofii. Hlavně je to však otevřený člověk, který nikoho neodmítne. Setkání s ním vás natrvalo změní. A taková je i jeho hudba,“ dodává pianistka.
Hudba Dalera Nazarova odráží Tádžikistán současnosti – je mixem tradičního a moderního, říká zpravodajka Českého rozhlasu v Rusku Lenka Kabrhelová v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů. „Na koncert Dalera Nazarova přišla moskevská tádžická diaspora. Překvapilo mne sice, že tam bylo dost lidí, kterým se daří evidentně dobře. Je však třeba zdůraznit, že spousta Tádžiků sem přijíždí vydělávat do velice dramatických podmínek. Doma přitom živí celé rodiny,“ dodává. Jaké vzpomínky na její vlastní cestu po divokém Tádžikistánu v Lence Kabrhelové koncert vyvolal, se dozvíte při poslechu záznamu rozhovoru.
