Ieper – město, které dalo jméno smrti

Plynová maska z roku 1915 vojáky ochránila před vdechnutím yperitu. Ten však i přesto zabíjel - Foto: Pavel Novák

Plynová maska z roku 1915 vojáky ochránila před vdechnutím yperitu. Ten však i přesto zabíjelFoto: Pavel Novák

Mít dobré jméno se vyplácí. Tak jako se Benátky staly synonymem pro vodní kanály s gondolami nebo Mostar pro odvážné skokany z klenutého mostu nad Neretvou, je i belgické město Ieper symbolem – utrpení tisíců vojáků za první světové války. Ve francouzštině se toto město ve Flandrech jmenuje Ypres a v dějinách nemá zrovna dobrou pověst. Právě tady totiž poprvé zabíjely bojové plyny. Nejdříve chlór a pak yperit.

Byl 22. duben 1915. V polích na západ od Yprů (franzousky Ypres, belgicky Ieper) čekali v zákopech vojáci německého císaře Viléma a na druhé straně vojáci britští, francouzští a kanadští. Netušili, že oblak, který se na ně snáší od německých zákopů, jim za několik minut přinese smrt. Podle svědectví německého vojáka, který obsluhoval bomby s plynem, se z nepřátelských zákopů začalo ozývat kvílení, řev a střelba. Pak už jen ojedinělé sténání a nakonec bylo ticho. Takové ticho, jaké ještě na frontě neslyšel. 

Prvním bojovým plynem, který Němci použili, ale nebyl yperit neboli hořčičný plyn. Byl jím chlór s dusivým účinkem. Jak působí, nebylo možné zjistit. Spojenecké vojáky totiž zastihl zcela nepřipravené. Svědectví o hrůze odehrávající se v zákopech nemohl podat nikdo. 

Zrekonstruované zákopy, v nichž v roce 1915 umírali spojenečtí vojáci zasažení poprvé bojovým plynem - Foto: Pavel Novák

Zrekonstruované zákopy, v nichž v roce 1915 umírali spojenečtí vojáci zasažení poprvé bojovým plynemFoto: Pavel Novák

Na podzim 1915 použili Němci ještě strašnější zbraň. Byla 18krát účinnější než chlór. Jmenovala se fosgen. Chlór byl však první a jeho vynálezce byl pochválen za získání rozsáhlých území nepřítele bez boje. Povýšen však nebyl. 

„Chlór byl jako několik jiných plynů vynalezen v laboratoři Fritze Habera,“ vyprávěl mi v Muzeu Flanderských polí historik Dominiek Dendooven. Kapitán Fritz Haber se později stal nositelem Nobelovy ceny za chemii. Dostal ji v roce 1919 za objev umělého hnojiva. Jaksi se přitom pozapomnělo na to, že kromě objevu smrtících účinků chlóru vynalezl také ještě daleko zákeřnější plyn, proti kterému ani plynová maska nepomohla – yperit. 

„Není tak úplně nevýznamné zmínit, že Fritz Haber nebyl jen velmi vlastenecky založený Němec, ale také Žid, což tomu všemu přidává nádech ironie. Byl totiž i vynálezcem plynu cyklon B, který později nacisté používali v plynových komorách v koncentračních táborech. Toho se ovšem jeho vynálezce naštěstí nedočkal. Zemřel v roce 1934. 

Plynem zasažení (olej, 1919) - Foto: John Singer Sargent,  Imperial War Museum, public domain

Za své strašlivé vynálezy však platil už během života. Několik dnů po prvním použití chlóru se s ním pohádala jeho žena a spáchala sebevraždu. Jeho vlastní služební zbraní. Ztratil i přítele Alberta Einsteina, který odmítal zneužití vědy pro válečné účely. A nakonec Habera pro jeho židovský původ vyhodili z akademie věd. Zvráceného vynálezce přežily jeho výtvory. Zásoby yperitu si některé státy ve svých vojenských skladech stále udržují. 

Památník v Yprech připomíná oběti prvního použití chlóru jako bojového plynu - Foto: Pavel Novák

Památník v Yprech připomíná oběti prvního použití chlóru jako bojového plynuFoto: Pavel Novák

Když se onoho čtvrtečního rána 12. července 1917 rozednilo, začal se dosud kapalný yperit rozptýlený nad spojeneckými zákopy vypařovat. Plynové masky chránily vojákům obličej a plíce, plyn však pronikal uniformou a vytvářel na kůži bolavé puchýře. Smrt přicházela pomalu. 

„Nejdřív dostal název hořčičný plyn. Vymysleli to Britové, protože zapáchal jako hořčice nebo česnek. Jméno yperit mu dali Francouzi podle města, u kterého byl poprvé použit,“ vysvětlil mi historik Dominiek Dendooven. „Není to něco, na co bychom byli pyšní, ale je to už součást naší historie. I naše radnice si myslí, že nemá smysl se zbavovat našeho dědictví, ať je jakékoli. Můžeme to obrátit v náš prospěch a být mementem pro uchování míru.“ 

Že není souvislost yperitu se jménem města právě šťastná, si myslí i Carl Vandaele z prodejny čokolády, která stojí na yperském náměstí už 120 let. Minulosti se ovšem nelze jen tak zbavit. Navíc přináší zdejším podnikatelům užitek v podobě tisíců návštěvníků, kteří se jezdí do Yprů poklonit památce padlých. Hrůzy války tak vlastně daly tomuto městu jeden z hlavních zdrojů obživy. 

Jak však Carl Vandaele řekl, všichni zdejší podnikatelé přistupují k památce padlých s úctou a nepodbízejí se. V jeho krámku tak nenajdete třeba čokoládové kanóny ani vojáčky. Figurky mikuláše, pralinky a čokoládové květy se do výlohy rozhodně hodí víc. 


Zvětšit mapu: Ypry, Belgie

Související weby

Před 100 lety

Autor:  Pavel Novák  (pan)
Pořad: Zápisník zahraničních zpravodajů  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace