Jak vypadá svět ze 148. patra? Dubajský mrakodrap Burdž Chalífa nabízí luxus v oblacích

Všichni obyvatelé Humpolce by se pohodlně vešli do jediné budovy v centru Dubaje. Deset tisíc lidí totiž ve všední den pracuje v Burdž Chalífa, nejvyšší budově světa. Mrakodrap je zároveň největším turistickým lákadlem Spojených arabských emirátů. Ale s vábením návštěvníků si musí pospíšit, protože za dva roky mu v sousedství vyroste ještě vyšší konkurence.

Metro bez řidiče vyplivne turisty u největšího nákupního centra na světě, ti pak ale musí urazit ještě kus pěšky. Kdepak po ulici, pěkně soustavou klimatizovaných tubusů s pohyblivými chodníky, aby se člověk pak neocitl mezi luxusními obchody nepřístojně splavený.

A barevným a voňavým chrámem konzumních pozlátek, kolem hejna žraloků v obrovském akváriu, se dostávám přímo k pokladnám Burdž Chalífy neboli Chalífovy věže. Cestou od metra tedy není potřeba vystrčit z téhle klimatizované dubajské bubliny nos.

Čtěte také

Tříčlennou rodinu stojí vstupenky tolik, co jedna zpáteční letenka z Prahy do Dubaje, celé to tu proto musí působit patřičně luxusně. Během čekání mi v útulném salónku nalévá tradiční arabskou kávu a podává tradiční arabské datlové sušenky zcela netradiční nepálský zaměstnanec.

Žádné směny, platí pro Emiráťany

Za chvíli si už pro naši skupinku přichází průvodkyně jménem Tosif. Mluví perfektně anglicky, má černý hábit přes hlavu, takže na první pohled místní Emiráťanka.

Pohled na Dubaj z nejvyššího mrakodrapu světa

„Kéž bych byla zdejší Arabka. Já jsem tady sice vyrůstala, ale chodila jsem do indické školy, takže jsem se arabsky moc nenaučila,“ vyvádí mě z omylu Indka Tosif. Tak to asi v téhle své chloubě opravdu žádní Emiráťané nepracují.

„Dubaj plán zaměstnat víc místních lidí má, ale aspoň tady u nás se to zatím nijak neprojevilo,“ připouští Tosif. „Rodilí Emiráťané pracují většinou ve vládních úřadech, takže jsou v práci asi od devíti do dvou, žádné ranní nebo večerní směny, jako máme my.“

Čtěte také

Výtah na střechu světa

Tosif nás před nástupem do výtahu poučuje, že se za chvíli pořítíme hlavou vzhůru rychlostí devět metrů za vteřinu. Ve výtahu hraje hudba a na displeji rychle přibývají čísla pater.

Projekce na stěně kabiny navozuje iluzi, jak za sebou necháváme nejvyšší stavby světa – daleko pod námi mizí Cheopsova pyramida, Eiffelova věž a nakonec i newyorský Empire State Building.

Výška 555 metrů vzbuzuje respekt

Hudba sílí, displej ukazuje 146., 147. a konečně 148. patro. Káva a sladkost na uvítání, a rychle na výhledy.

Sysifovská práce

„Jsme ve výšce 555 metrů, ale nejvyšší bod budovy má 820 metrů. Nad námi jsou jen už kanceláře a o něco výš začíná stožár. Tam už lezou po úzkém schodišti jen technici,“ informuje mě zdejší zaměstnanec.

A já koukám, že zvenku na budově visí asi půl kilometrů nad zemí člověk. „Oni to čistí pořád. Než umyjou celou budovu, trvá jim to tři měsíce. Takže za čtvrt roku je máme tady za tím sklem znovu,“ vysvětluje mi ostraha.

Ještě si pořídit selfíčka na vyhlídkové terase... Ale jo, má to něco do sebe. Mrakodrapy, umělá jezera a nákupní centra pod námi odtud vypadají jako nějaký architektonický modýlek. Výš už se vám takový pohled naskytne jen z letadla.

autor: mac
Spustit audio

Související