Jak nejvíc vynervovat amerického vojáka? Za volantem na záhadných polských silnicích
Ruce pevně svírají volant, oči upřeně hledí vpřed v očekávání nepředvídatelných manévrů ostatních aut. Tahle nějak vypadá typický americký vojenský řidič na polské silnici. Vojáci ze Spojených států už v Polsku dva měsíce posilují východní křídlo Severoatlantické aliance. A i když jsou zvyklí na cvičišti ovládat tanky a jiná těžká vozidla, řízení na běžných polských silnicích je pro ně pořád docela silná káva.
Američanů v Žagani je těžké si nevšimnout. Do města, které je asi stejně velké jako Havlíčkův Brod nebo Písek, sice jezdí po službě z nedaleké základny jenom v civilu, ale na náměstí vypadají jako nepřehlédnutelní turisté.
„Nadchla mě všudypřítomná historie. Moc se mi líbí historická náměstí, něco takového v Americe prostě nemáme. Už jen ty procházky po dlážděných ulicích na mě udělaly velký dojem,“ přibližuje Kapitán John Strickland, co jeho osobně i ostatní Američany ani po dvou měsících v Polsku nepřestává okouzlovat.
Jiný kraj, jiný mrav
Jenže při častých přesunech po místních silnicích není radno za volantem okouzleně lelkovat a rozhlížet se po památkách. Vojín specialista Clay je ze Saint Louis v Missouri a po Americe najezdil tisíce kilometrů, ale zvyklosti na polských silnicích jsou pro něj tak trochu šokem.
„Řekl bych, že nejintenzivnějším zážitkem je tady pro mě řízení. Je to úplně jiné než v Americe. Mají tady takový záhadný systém nepsaných pravidel, kdo má přednost v jízdě a kdo musí čekat,“ svěřuje se.
Úsloví „jiný kraj, jiný mrav“ prostě platí na polských silnicích pro Američany beze zbytku. A i když se americká armáda snaží vojáky na tenhle kulturně-dopravní šok připravit, není to vždycky snadné.
Polská doprava je zážitek na celý život
Poddůstojník Tomek Sobota je původem Polák, byť ho teď potkáte v americké uniformě. Svým druhům ve zbrani se snaží pomoct s adaptací na polské silniční zvyklosti: „S jízdou na silnici jsou opravdu problémy. Také jsem to po příjezdu do Ameriky prožíval. I když opačně, protože tam se jezdí naopak mnohem snáz,“ vzpomíná.
Kolegům řidičům pomáhal už s přípravou na teoretické testy pro řízení na evropských silnicích. „Ale v praxi to občas vypadá jinak,“ dodává.
„Jel jsem ze Žaganě na jinou základnu, která je asi dvě hodiny odsud. Vedla tam dvouproudová silnice a byl jsem z toho hodně vystresovaný,“ popisuje vojín Clay.
„Lidé tady jezdí dost rychle a je těžké se mezi ně nějak zařadit. Když už si na to zvyknete a přizpůsobíte se, je to docela zábava. Určitě je to ale zážitek, na který jen tak nezapomenu,“ shrnuje rodák ze Saint Louis své nejsilnější osobní dojmy z Polska.
Co je ovšem potěšitelné, tenhle střet řidičských kultur se zatím nijak neodrazil na statistikách nehodovosti v žagaňském okrese.
