James Herriot se stal modlou. Jeho knihy mají v yorkshirském penziónu místo Bible

Máte rádi knihy Jamese Herriota o zvířecích miláčcích a jejich často nezvyklých majitelích? Pak možná tušíte, že příjmení Herriot je pseudonym. Asi však nevíte, že si ho píšící veterinář vybral podle slavného skotského fotbalového brankáře.

Voltaire, Karolína Světlá, Mark Twain – to všechno jsou jen literární pseudonymy. Ani britský spisovatel, který proslavil profesi veterináře, se ve skutečnosti nejmenoval James Herriot. To je jedna ze základních informací, kterou se dozvíte v působivém muzeu slavného autora v severoanglickém městečku Thirsk.

Čtěte také

S Rosie a Jimem, dětmi Jamese Herriota, vstupujeme do domku, ve kterém rodina bydlela a kde měl jejich tatínek veterinární praxi. Všechno je tak autentické. Vypadá to, jako by se slavný píšící veterinář měl každým okamžikem vrátit.

„Tohle byl sváteční pokoj. Přijímali se tu dobří známí a pořádaly rodinné obědy a večeře. Současně to byla kancelář. V rohu seděl pan Wilson, u kterého každá návštěva pacienta začínala,“ zasní se Jim Wight.

Podoba Siegfrieda a Tristana

Jeho sestra pohotově doplňuje, že její tatínek udělal z pana Wilsona knižní slečnu Harbottleovou: „Chtěl chránit skutečnou identitu lidí, o kterých psal. Pevně doufal, že se veřejnost nikdy nedozví, kdo je ten záhadný James Herriot.“

Ve Thirsku se dozvíte skutečnou identitu Herriotových literárních postav, tedy jak ve skutečnosti vypadali Siegfried a Tristan nebo kdo byla paní Pumphreyová. Podle Rosie měl její otec strach, že se v knížce někdo pozná a smrtelně urazí. Jenže jeho schopnost vykreslit jednotlivé postavy byla tak skvělá, že se v Yorkshiru okamžitě vědělo, kdo je kdo.

Právě tady slavný veterinář a spisovatel James Herriot vysedával

„Jediný člověk, který si kdy stěžoval, byl jistý pan Smedley z Coxswoldu. Byl to stařík, který chodil o holi. Jednou mému otci vyhuboval, jak to že není v žádné jeho knížce a že se chce někde objevit. Takže stížnost ano, ale přesně opačná,“ zmiňuje Jim Wight.

Pseudonym ho napadl při sledování fotbalu

James Alfred Wight měl dlouholetý sen, že napíše knihu. Uskutečnil ho po několika nezdařených pokusech na naléhání manželky v 60. letech. Tehdy ovšem veterináři a zástupci dalších profesí nesměli v Británii své služby spojovat s jakoukoli reklamou. A tak milovník Skotska pan Wight musel hledat pseudonym.

Čtěte také

„Když tak nad ním přemýšlel, dávali tehdy na BBC fotbalový pořad Match of the Day. Hrál Manchester United proti Birmingham City. A za Birmingham chytal skotský brankář, který se jmenoval Jim Herriot. Tatínek si pomyslel, že to je pěkné skotsky znějící jméno. A bylo to! Mnohem později se oba Herrioti potkali. Visí nám tady fotka, jak táta posílá hlavičku na brankáře Jima Herriota,“ ukazuje Jim Wight.

„Musíme si uvědomit, že práce veterináře doznala obrovských změn. Tatínek téměř vůbec neošetřoval psy a kočky. Tím pádem jsme nepotřebovali ani čekárnu, operační sál nebo rentgen. Neměli jsme ani psí boudy nebo konzultační místnost. To je vlastně hlavní důvod, proč jsme tu jako rodina mohli žít. Používal se jen přijímací pokoj, vzadu byl sklad, ale jinak se veškerá práce dělala na farmách,“ přibližuje.

Jak pracoval slavný veterinář s literárním talentem?

Po čichu nemůžete v muzeu Jamese Herriota minout místnost, ve které si slavný veterinář míchal své vlastní zázračné přípravky, jimiž léčil krávy a koně. Podle syna Jima se musel v začátcích obejít bez antibiotik nebo kortikosteroidů. Zato prý spotřeboval na velmi běžnou zácpu hektolitry ricinového oleje.

Jim Wight a Rosie Pageová jsou dětmi Jamese Herriota

„A pak existovala UCM, Universal Cattle Medicine, tedy univerzální medicína pro skot. Ta vyléčila všechny neduhy, které si jen dokážete představit. Ve starých knihách se dočteme, že veterinář předepsal jednu láhev UCM, což znamená, že neměl ani tušení, co krávě je,“ prozrazuje.

Veterinář s literárním supertalentem se v části severního Yorkshiru stal vděčným turistickým lákadlem, ba takřka modlou. A tak mě ani moc nezaskočilo, když jsem v penziónu, kde jsem nocoval, nenašel v šuplíku tradiční Bibli, nýbrž sbírku knih Jamese Herriota.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio

Související